Limakovi

Psané kdysi dávno... Jednomu moc fajn klukovi.

Pár hodin strávených s tebou…

Letmé náhodné dotyky…

Nejprve kradmé pohledy…

…potom upřené…

…setkání našich očí…

               …provázené tvým svádivým a mým nesmělým úsměvem…

Směšné grimasy...

Můj vražedný pohled

A ty – cenící zuby…

A pak…

„Samanto…“

…něžně splynuté ze tvých rtů…

Nic víc, nic míň.

Jen vzpomínka na motýly v břiše,

na vzrušení, které mě vtáhlo do svých spárů při zaslechnutí tvého líně plynoucího hlasu…

na svůdný pohled tvých přivřených, temně planoucích očí a mé bušící srdce…

na tvé ironické poznámky a náš společný smích…

na uvolněný pramínek ze spoutané záplavy tvých kaštanových vlasů…

A pak já – nedalo mi to…

Něžně jsem prsty přejela po tvé lícní kosti a dala ho zpět.

V tom jsi mou ruku sevřel ve své…

…a do dlaně vtiskl polibek.

A já, hloupá, ji vytrhla.

A s ní i své srdce.

To zůstalo ve tvé dlani.

A ty, ty jsi ho dal na oltář…

…bohyni svých snů.

(bohužel ne mně)

Ale na pár chvil byl si můj,

Limake…

---