Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJen krátkou chvíli
30. 06. 2006
1
0
448
Autor
Mišulka
Vím, že jsi to Ty,
jen Ty máš chůzi jistou,
snad za to můžou boty,
ne, jsi to Ty v oku s jiskrou.
Již z dáli Tě poznávám, jak slunce na nebi, to štěstí přálo nám, že jsme spolu a ne co by kdyby.
Už jen pár kroků chybí nám, už jsi tu-cítím Tvou vůni, už těměř Tvou ruku mám, už se jí dotýkám dlaní.
Dlaně se pohltí, prsty se zaklesnou, těla se přitulí, a ústa naše jsou.
Ústa sladká jako med, vlasy nádherně zlaté, obejmu a nepustím hned, ty krásné chvíle naše.
Ale čas je neúprosný, každá hodina zdá se vteřinou, chtěl bych být neúnosný, ale hodiny zřejmé jsou.
Tak nastává chvíle rozloučení, kdy jeden druhého opouští, je to nepříjemné rozdělení, a jen slova druhého v ústech jsou.
Jen slova v ústech a vzpomínky, u každého zůstanou, jak v písku ležící kamínky, neboj nikam neodejdou.
Již z dáli Tě poznávám, jak slunce na nebi, to štěstí přálo nám, že jsme spolu a ne co by kdyby.
Už jen pár kroků chybí nám, už jsi tu-cítím Tvou vůni, už těměř Tvou ruku mám, už se jí dotýkám dlaní.
Dlaně se pohltí, prsty se zaklesnou, těla se přitulí, a ústa naše jsou.
Ústa sladká jako med, vlasy nádherně zlaté, obejmu a nepustím hned, ty krásné chvíle naše.
Ale čas je neúprosný, každá hodina zdá se vteřinou, chtěl bych být neúnosný, ale hodiny zřejmé jsou.
Tak nastává chvíle rozloučení, kdy jeden druhého opouští, je to nepříjemné rozdělení, a jen slova druhého v ústech jsou.
Jen slova v ústech a vzpomínky, u každého zůstanou, jak v písku ležící kamínky, neboj nikam neodejdou.