Koncem února

Koncem února byli zřídci už tuze neposední a nemohl jsem je udržet v hlavě. Chtěli ven, podívat se z okna na sluníčko, mraky, ptáky, oblohu. Na střechách a kousíček nad nimi bylo jaro. Vyhřívalo se u pat komínů, antén a větracích rour. Smálo se. Dívalo se dolů a usmívalo se na všechno a všechny dole. Bylo tady dřív a tu svobodu si vychutnávalo. Dole ještě byla zima. Ta pomalu uklízela, mizela a odcházela s okázalostí ledových kaluží a sněhových jazyků. Silný vítr čechral a rozfoukával vlasy kominíkům, kterým nejdříve zlomyslně odfoukl čepice a posílal na ně dým. Nesl, ale taky čerstvý teplý vítr z moře. Z blyštivého a dunícího moře. Moře racků, ryb a rybářských loděk. Dlouho jsem se se zřídky díval ven, v hlavě se odvíjel film a konec byl rozkošně dlouhý.

---