Vzpomínka

vzpomínka na parbu utbg vrať se proto že chceš, ne proto že mě lituješ, prosím

Děkuji ti,
anděli, můj světe.
Já za to daruji ti,
lásku co ve mě kvete.

Pověz mi ale, prosím,
proč s láskou co v sobě nosím,
musela jsem poznat, věř,
že růže je jen trnový keř.

Upletl jsi mi z ní trnový šál
a se slovy milovat tě nepřestanu,
jako by jsi se vlastních citů bál,
zasadils mi tu největší ránu.

Pověz mi, prosím, ještě,
proč jako kapky studeného deště,
bodají tvoje chladné oči do mě,
říkajíc, že láska není pro mě.

Proč změnil jsi můj dnešek v vzpomínku
na krásný chvíle bez samoty.
S city co daly mi sudičky do vínku
odsoudil jsi mě bez poroty.

Nenech mě bloudit bez cíle,
to ty mi dodáváš na síle,
ty jsi ten svět co jsem hledala,
za jiný bych jej nedala.

---