Ztraceni v Drážďanech

Jsa inspirovánn pokouším se o důstojné literární dílo.

Katka: Oni nám fakt utekli. Ha ha ha! Doufám, že víš kudy máme jít, protože já nemám absolutně smysl pro orientaci. Nedávno jsem se ztratila i doma v kuchyni...

Ondra: No já sem na tom eště hůř. Já skoro ani nevím kde sme.

Katka: To si děláš prdel.

Ondra: Ha ha ha ha! Splnil se ti už konečně tvůj sen ztratit se?

Katka: Hele jako v Berlíně, tam se zrtatit nedá, ale tady je takový blbý.

Ondra: Jasný no.

Katka: Tam prostě vidím ty baráky i když su zhulená. Nedávno sem byla úplně na káry a taky sem věděla kde su.

Ondra: Bojíš se?

Katka: Né vůbéééc. Prosim tě..a ty se snad bojíš?

Ondra: No jéjej. Panikáááááá

Katka: Čau Honzo, no je tady takovej velkej hotel...kudy?...ajo...ale jak se máme dostat.....no jsou tady takový velký baráky.

Prof. Němčiny: (z dálky) Já je roztrhnu. Nejdřív jim ale utrhnu hlavü....

Katka: Tak jsem se zase nic nedozvěděla. Dej si ještě hranolku. (tváří se jako pískací hračka)

Ondra: Jasný. Mňam mňam....

Katka: Už by nás mohli hledat. Hele támhle vdím ten hotel kterým jsem prošli.

 

          Po pěti minutách.....

 

Katka: To nikam nevede. Nedá se tím projít.

Ondra: Do-prde-le. Uvědomuješ se že sme teďka v peechi?

Katka: Jak oni to říkají?

Ondra: Mám dojem....o´shitt !

Katka: Hele tak si tady sedneme a budem čekat až nás najdou a pak budem dělat jakej máme strach. Fakt ale. Musíme vypadat, jako kdyby zme prožili šok.

Ondra: Jako když jsi poprvé viděla Honzu Hykla?

Katka: Seš blázen?

 

           Po deseti minutách nepublikovatelného rozhovoru.....

 

Kačka: Hele už někdo támhle de!!!

Ondra: Profka nás zabije. To bude naše smrt.

                                              

                                                    ,    ,

                                                      (

                                                 ---------

                          

 

 

 

---