Pády sýce

\"Život je požár a iluze\". Ladislav Klíma

Pády sýce
věnováno památce Emanuela Frynty


příbuzné na honu pokloval tetřev
"jistě měl vzteklinu!" zní lesem tet řev
procitnul ve stromu spící tam sýc
houkl jak na lesy, kuši vzal strýc

ve mžiku zaměřiv hruď  toho ptáka
pod fousy zahrozil, bude-li krákat:
"zalez do dutiny zpět sýci, sic
vyzkouším samostříl ze slůvka -pic-"

strýcova výhrůžka neděsí sýce
dál sedí na větvi rovný jak svíce
drnkla tak tětiva, zasvištěl kov
sýci se hebký mech proměnil v rov

plačící tetičky želejí sýce
kterého kvůli nim není -krát více
oproti tomu zas dumá strýc o sýci
jak v honu triumfu skrze něj dosíci

v hloubání náhle se zachmuří líc:
vřískavá ústa žen mnohá klid tíc
v střehu jej ruší, když máchá kuší

stejně jak se sýcem skoncoval záhy
srovnal si rovněž je do střelné dráhy
zesnulé neruší již strýce tetky
k památce vetkl v jich vlas sýce letky

---