Dívka osudu ( Pro Tebe )

...

V poušti zrnek dívčích srdcí
v davu v němž srdce zápolí
kde zábrany a strach naděje bortí
kde touha zapne svá soukolí

tam jako čtyřlístek mezi bodláky
uchvátí mne něžností
jak zraněný mezi vojáky
ty jsi mojí náplastí

pohled očí propadající
se do hloubky, co nemá dna
klíč k srdci mému odemykající
ty všem mým snům jsi královna

a osud v koutku netušíc
že přijde brzy jeho čas
"už odešla a zhasla svíc"
ty náhle přijdeš zas

tak srdce se rozbuší jak kostelní zvon
a rty se naplní úsměvem
jak na podzim když má květy strom
do svých snů dnes si mě vem

jako řeka v kaňonu se vléváš
do života dávajících žil
se mnou i beze mne padáš
bez i s posledními zbytky sil

tak nátáhni osudu ruku vstříc
možná příště ti ji nepodá
přijmi mou dlaň a někdy i víc
láska ať nezůstane opodál...

...

---