Kosa osudu

Házeli mu mince do popelníku; seděl před hospodou, protože dávno propil křídla i pozlacené opánky-
Pozoroval děvky, sedmitečky, mravence, svinky, auta... Krátil si čekání hledáním né-moc vajglů. Možná usnul.
Každopádně potom nastala noc, kdy přichází nenávistný poutník. Rychlý chodec v černé kápi a jeho žhnoucí bodec (konce) cigarety.

Kdysi kdesi kdosi o nich napsal: (odkaz, vytrženo z kontextu potažmo zákona)

Nenávistný poutník
kráčí krajinou
za ním příšery
zběsile tancujou

Přišel za místním
padlým andělem
co v hnusný putyce
tráví noc i den

Už se neviděli
nejmíň 1 000 let
budou toho mít
hodně co vyprávět

Dorazil tam včas
přesně v šest večer
na kraj padla tma
a měsíc nevyšel

Poutník poplácal
anděla po zádech
že ten chudák prokletej
pak sotva chytal dech

- Hej ty příšero
dobře slyšel jsem
že tě starej Boss
dal vyklopit na zem? -

Anděl popad´ džbán
a když se posilnil
tak se začal smát
ze všech zbylejch sil

- To ti musim říct
milej příteli
nebudeš mi věřit
za co mě sundali...

Měl jsem za úkol
výčitky svědomí
u pár klientů
tady na zemi... -

Jejich rozhovor samozřejmě trval cca 59 let, proto nebude zveřejněn.

Dávno tomu, vzpomíná melancholicky.
 
Jenže všechno podléhá změnám: datum, móda, poměry, móresy, nakažlivá síla mikroorganismů, vnímání aury...
Ani Ďábel už nechodí na minutu přesně. 

Kalný pohled nicméně nakonec uprostřed tiché popůlnoční silnice odhalil postavu s žhavorudým zvěstovatelem rakoviny plic.

"Osude!" zvolal. "Vylož karty!"
"ČAS VSADIT POSLEDNÍ MINCI, TAK JEST."

Usedli do škarpy před autobusovou zastávkou, přímo pod zkřivený oslizlý ukazatel: 

  <---  HNOJOVÉ MĚSTO/ DIVOKÁ BÍLÁ INFRASTUKTURA  --->

"Jak vypadá peklo?" vyzvídal.
"JE TO TA TOVÁRNA VPRAVO. SEJMI..."

Mezitím soused prchal špatně osvětlenou ulicí chřestících kamínků, prašivých koček, zrezlých zapalovačů, kravinců, psích hovínek, urvaných hodinových ručiček, klíčů bez dveří, střepů, hlenů, přejetých hadů, zaschlých břitev, pochopitelně tam byly taky květiny, hlavně kosatce...
Opačnou stranou vykročil vrah.