Reality show

   Kouká na mě z novin, z televize, křičí na mě z rádia. Každý den. Kdože? Přece reality show!

   Že nevíte, co to znamená? Neříkejte, to zná přece každý.

   I když, já vlastně taky nevím. Reality show, reality show… Ve slovníku cizích slov jsem ji nenašla, hledám v překladovém anglicko-českém. Aha! Reality = realita (vřelé díky…), skutečnost, opravdovost. Show = ukázka, představení. Tedy to znamená představení skutečnosti?

   Tak to by asi odpovídalo. Soudě podle některých článků, které na mě denně bafají i z těch „seriózních“ plátků – dobrá, ano, asi každý ve skutečnosti jí, spí, vaří, sprchuje se, cvičí, hádá se, miluje, nenávidí, tloustne, hubne, leckdo kouří, opíjí se, pere se, hází po druhém nože… Ale koho tohle probůh zajímá?

   Tři čtvrtiny národa, pravděpodobně. A tak jsem zase divná. Nezajímají mne lidé zavřeni v luxusním vězení, kteří při honbě za diamanty (nebo patnácti miliony, vážně nevím…) neváhají pustit televizní kamery (a potažmo i diváky) do svého soukromí. Opravdu nepotřebuji sledovat všechny ty najednou slavné lidi při denní hygieně či řešit, kdo kdy kde a s kým a zda náhodou ten či onen není homosexuál.

   „Cožpak není nic, co by tě na téhle show lákalo?“ ptá se mé rýpavé svědomí, obhajujíc všechny ty odvážné. Možná… Možná ty peníze. Jako každého.

   Ale stálo by to za to? Aby si mě lidé pamatovali třeba jako tu, co se ve sprchách první svlékla?

   Ne, děkuji. Volím i nadále svoji vlastní realitu - ale těch patnáct milionů mi tedy pěkně pije krev!