O Danovi

O Danovi

Kapitola 1

Je osm hodin ráno a v ložnici luxusního domu Dana Savoriho zvoní organizér zabudovaný do pořádného kusu italského mramoru. Zrovna dnes připomíná schůzku s jeho obchodními partnery a tuto činnost vykonává velice často. Dan je totiž velmi zaneprázdněný mladý bussinesman. Hodně lidí mu závidí,myslí si totiž,že se má dobře. I Dan si to myslí. A vlastně proč ne? Velký a honosný dům se špičkovým vybavením ,vysoký plat - samozřejmostí jsou tedy pracovní úspěchy, mnoho přátel, krásná žena atd. Zdá se,že je tedy vše v pořádku,ale... To ale je jeho soukromý život.Jeho přátelé a jeho žena. Má ho ráda,ale moc si ho neužije.Zrovna teď si říká ,, Pitomej organizér, už zase!‘‘ ,, Dane kam zas jdeš, vždyť je sobota!‘‘ ,, Mám obchodní schůzku‘‘ odpoví suše Dan. ,,Do hajzlu už s tím obchodem nemůžeš být aspoň o víkendu doma?‘‘ ,, Bohužel ne zlato je to moc důležité,mám dnes nabitý den přijdu až pozdě večer,měj se!‘‘ Dá zklamané ženě polibek a odchází ven.

Ještě jsem vám zapomněl říct,že Danův příběh se neděje v dnešní době,a tak vás nejspíš nepřekvapí,že místo do auta vejde do personálního teleportu a zaplatí,pro něj naprosto zanedbatelný,poplatek za přepravu. Město ve kterém Dan bydlí je velice rozlehlé a je rozděleno na tři čtvrti.Ty jsou samozřejmě dělené ulicemi.

Dvě jsou pro ‘‘normální‘‘ lidi. Pro bohaté( Tam bydlí Dan) a druhá pro pracující lid. Třetí čtvrť je obývána

lidmi řekněme nejchudší vrstvy. Zloději a zkrachovalci se kterými bohatí pohrdají. I Dan s nimi pohrdá. Zatím.

Dvěma normálním čtvrtím se přezdívá všelijak,ale třetí neřekne nikdo jinak než Trashland , zkráceně Trash.

Dan tedy dorazil na sjednanou schůzku. Jeho šéfové si ho nemohou vynachválit je pilný a úspěšný.

Úspěšný téměř vždy. A i dnes se mu dařilo tak,že slovo úspěšný není tak úplně vystihující. Několika milionový kontrakt byl uzavřen. ,,Dobrá práce Dane,dostanete asi přidáno jak vidím,ještě že jste zvládl to s tím pojištěním, jinak by to všechno šlo do kopru.‘‘ Chvála šéfa a chlapské poplácání po rameni(Zvyk, který je stejně jako podání pravice, stále dodržován) dělá Danovi dobře a komu by nedělal,vždyť Dana chválí šéf největší obchodní společnosti a to není málo! Dan je v dobré náladě a tak si dopřává pozdní večeři v blízké restauraci. Po dobrém

jídle a pití(pravý steak a destilovaná voda) za které zaplatil přes 200 kreditů, se chystá jít domů,ale v lokále zvoní telefon barmana. Ten chvíli poslouchá a potom zavolá ,,Je tu pan Dan Savori?‘‘ Dan nechápe co to má být

všichni jeho známí mají jeho telefon tak proč takové tahanice. Asi nějaká legrace od šéfa nebo nějaký milovník

dob dávno minulých,přece jenom je to trochu zastaralý způsob jak někoho sehnat. ,,To jsem já‘‘ povídá Dan a chce sáhnout po telefonu,barman ale zavěsí a povídá ,,Máte se dostavit k telefonnímu automatu na Modré ulici,

je to odsud kousek.‘‘ ,,Telefonní budka‘‘ říká si Dan ,,další přežitek z minulosti který je ve městě z nostalgie a

možná také proto když někdo zapomene svůj telefon.‘‘ Přesto všechno jde a ani neví proč,sledován několika páry očí překvapených hostů,to tu nebývá zvykem. ,,Krucinál fagot vždyť ani nevím kdo to je!‘‘ Poháněn zvědavostí přichází na místo a než se stačí rozkoukat automat se rozezní jasným zvukem. Dan rozčíleně příjme

hovor stiskem jediného tlačítka. Než stihne Dan jakkoli zareagovat ozve se do ticha zvukově izolované kopule

jasný hlas. ,, Tak co, jak se máš Dane?‘‘ Pořádně překvapený Dan zareaguje tak,jak by to asi udělal každý.

,,Dobře,ale vedlo by se mi mnohem líp kdybych věděl s kým to mluvím!‘‘ ,,Tady je tvůj nejlepší a zatím i jediný

přítel.‘‘ Takováto věta není nic příjemného to sami uznáte,a tak Dan předstírá ledový klid,přece se nenechá vyvést z míry nějakým zabedněncem co se baví otravováním jiných lidí,a tak řekne: ,,Poslyš, kámo otravuj někoho jinýho , jo?‘‘ A s těmito slovy chce hovor ukončit ,což by se stisknutím příslušného tlačítka také mělo stát. Mělo,ale nestane. A to ani po opětovném stisknuti tlačítka. ,, Do háje,co s tím starým krámem je?‘‘ ,,To by

byla velká,velká chyba Dane! ‘‘ ,,Co po mě vlastně chceš,ty idiote?! ‘‘ ,, Jdi do Trashe!‘‘ ,,Cože do Trashe?‘‘

,,Jo do Trashe.‘‘ ,, Do Trasche,do Trasche,do Trashe.‘‘ – opakuje hlas. Dan po chvíli zjistí,že je hovor dávno ukončen,ale monotónní hlas mu stále zní v hlavě,zavrtává se mu hlouběji a hlouběji do mozku,až ho úplně

ovládne. Dan se tak stává obětí podivné hypnózy a neohlížejíce se na nic se bezhlavě žene do této části města. Strážný se dívá na muže oblečeného do drahých šatů,který se k němu žene se zarputilostí ve tváři.

,,Rychle pusťte mě,musím do Trashe!‘‘ Strážný na něj udiveně hledí. ,,Ale pane co tam bu…‘‘ ,,Po tom vám nic není!‘‘ ,,Tak pustíte mě?‘‘ Strážný nechápe , a tak rychle žádá identifikační kartu. Dan mu ji nervózně podává.

Karta vypadá podobně jako dnešní kreditka,ale je menší asi o polovinu a je vyrobena ze zvláštního kovu který

je pevný a současně úžasně lehký. Ta Danova má na sobě zlatě se lesknoucího páva – symbol čtvrti boháčů.

(Mimořádně výstižný – zlatá znamená bohatství,páv pýchu.). Strážný přečte kartu dešifrovací čtečkou. ,,Vše v pořádku pane.‘‘ Dan mu ji doslova vytrhne z ruky a pokračuje dál. Šel tak rychle,že strážný jen tak,tak stihnul

vypnout silové pole,kterého se dotknout není zrovna příjemná věc.

Traschland – Není ani možné jak se mohou části města takhle lišit.Ulice zanedbané,vše strohé a navíc rozbité. Copak tady v okolí brány to bylo ještě snesitelné,ale čím víc se člověk blížil ke středu Trashe,tím více

slábla ruka zákona.Přibývalo odpadků na zemi,později ke slovu přicházeli graffiti na zdech,špína narůstala do

obrovských rozměrů. Tímhle vším Dan procházel a nevěnoval dění kolem sebe žádnou pozornost.Danovo tělo

už ovšem mlelo z posledního a když se k únavě přidá i všudy přítomný zápach stalo se to, co se zákonitě stát

muselo. Dan se domotal k rohu s haldou odpadků a vysílením omdlel.

Kapitola 2

Dan nedošel od brány daleko,ale nebyl ani moc blízko – hodinka ostré chůze a byl by zpátky. V této oblasti se

potulovali různá individua a tak nebylo divu že Dana okradli o vše co měl a ještě dostal pár kopanců. Mohl být

vlastně rád,že ho nezabily. O tom,že ho opravdu nešetřily svědčilo to jak vypadaly jeho šaty,teď roztrhané a špinavé,a dokonce utržil i pár šrámů po těle i na obličeji. Nic ovšem nemohlo být tvrdší než probuzení. Dan se probral a lekl se tak,že úplně nadskočil. Nechápal co se stalo. Jediné co si pamatoval byl

jeho telefonát, a pak až strážného u brány a svou cestu Trashem – a to ještě dosti mlhavě.Jako by se mu to jen

zdálo.Ovšem nebyl to sen,ale pěkně tvrdá realita. Dan se s námahou zvedl ze země,celé tělo ho bolelo a hlavu

měl samou bouli. Pořádně naštvaný se belhal zpět k bráně za neustálého nadávání. ,, Já vůl proč jsem vůbec bral

ten zasranej telefon., nemusel bych tohle řešit,byl bych dávno doma,věčího debila snad ani svět neviděl!‘‘ Takhle došel až k bráně kde ho čekalo další překvapení. Něž vůbec stačil strážného oslovit udělal to on

za něj. A to slovy ne zrovna milými. ,,Co tu sakra děláš ty vobejdo,padej zpět nebo…‘‘ a strážný sklonil zbraň,aby dodal důraz svým slovům. To ale Dana popudilo a křiknul. ,,Pusťte mě nebo si budu stěžovat!‘‘

,, Stěžovat? Nevím na co! Nemáte povolení!‘‘ ,,Cože? A co je asi tohle, co? Načež vytáhl svou identifikační kartu a zamával s ní strážnému před obličejem.,,Identifikační karta. ‘‘ ,, Jo je to moje MILIONÁŘSKÁ karta,takže mě rychle pusťte!‘‘ Strážný se rozesmál na celé kolo. ,,Tak milionářská,jo? Páv tam sice je,ale má

trochu jinou barvu,nemyslíš?‘‘ Dan se podíval na svou kartu na které byl symbol zčernalého páva – znak

zkrachovalců. ,,Ale to je nějaký omyl já mám vilu a na kontu více jak milion kreditů!‘‘ ,,Kdepak pane Savori,už ne,za vaše dluhy vám bylo vše zabaveno a ještě by jste toho dost dlužil, vaše žena by musela splácet vaše dluhy

hodně dlouho a ještě by se musela odstěhovat do levnější čtvrti.‘‘ ,,Raději se s vámi rozvedla,a protože nalezla

vhodného manžela který splatil její,respektive vaše,dluhy nebyly s tím vůbec žádné problémy.‘‘ ,,Ne, to ne, to nemůže být pravda!‘‘ ,,Koho,koho si vzala?‘‘ ,, Nevím sice, proč bych vám to měl říkat, ale je to jistý pan

Mike Peterson.“ Dana zamrazilo – Mike? Jeho obchodní partner a kamarád, to není možné. Danovi se trochu

Z toho šoku vyjasnila mysl a zeptal se na otázku, která by napadla snad každého. ,, Strážníku víte co by mě zajímalo? Jak jsem jako k těm svým údajným dluhům přišel? Danovi se tak opět zklidnil mozek, když si uvědomil, že tak rychle se z úspěšného muže chudák stát snad ani nemůže, což také zdůraznil strážnému.

,,Ale může, prý jste měl mnohamilionový kontrakt uzavřít s ,,menším“ podvodem.okolo pojištění, no a pak

už to šlo ráz na ráz. Druhá strana to zjistila, načež stornovala smlouvu a zažalovala vaši firmu. Následná pokuta

a ušlí zisk byl připsán vám. A jelikož jste samozřejmě neměl na uhrazení, bylo vám vše zabaveno.“ Dan stál jako

opařený, tak tohle nečekal, jak k tomu mohlo dojít? Vždyť o jeho fintě s pojištěním věděl jen šéf a Mike. Od nikoho jiného se to nemohli dozvědět. Šéf si asi těžko sám pod sebou podřízne milionovou větev, a Mike, proč

by to dělal? Najednou mu v uších zaznělo: ,, Jejím manželem je Mike Peterson.“ Danovi začalo vše pomalu docházet. Mike, kamarád ještě ze školních let, v sobě dusil jednu starou ,,křivdu“. Dívka, jménem Melanie,

dala totiž přednost Danovi před ním, a nakonec si ho i vzala. Mike vypadal, jako že ho přešel pocit křivdy

a taky se tak choval. Jenže hluboko v jeho duši přerostla křivda v posedlost a nenávist. Tyto pocity v sobě

dusil dlouhá léta, a ty se tak časem ještě zvětšily. Mike čekal na příležitost, a ta se mu naskytla.

,,Ten hajzl, bylo mi vždycky divný jak se díval na Melanie, když nás spolu někde viděl. Ten jeho pohled byl tak

divnej, ale tehdy jsem tomu nevěnoval pozornost.Hajzl.“ V té chvíli přerušil Danovo rozjímání strážný tvrdými

slovy. ,, Tak padej parchante, ať už tě nevidím, naotravoval ses mě už dost.“ A odehnal Dana od brány namířenou zbraní. Nezbylo mu nic jiného než jít.

Kapitola 3

Dan, kopajíc za pochodu do staré plechovky byl náhle vyrušen ze svých úvah o pomstě zvoněním telefonního automatu. Chvíli stál a přemýšlel jestli přijmout hovor, nebo ne. Rozhodnul se že hovor příjme, protože se

nemusí bát – horší už to být nemůže.

,,Tak, Dane, neměl jsem pravdu, že jsem tvůj jediný přítel?“ Zahájil rozhovor již známý hlas.

,,Teď nemáš nic ani peníze, ani ženu.“ ,,Co chceš?“ Zeptal se hrubě Dan. ,,Pomoc, chci ti pomoci.“

,,Proč? A co chceš za svou pomoc?“ ,,Nic, jsi přece můj přítel a přátelé si přece pomáhají, ne?“

,,Jdi tři bloky touhle ulicí a za chvíli uvidíš budovu s nápisem: ,,Fuck off System“ na stěně, tam

počkej a o zbytek se postaráme my“ – Hovor ukončen.

Dan tedy došel k polorozbořené budově na niž byl umě vyveden nápis ,,Fuck off System“ Radost pohledět, pomyslel si, jako v galerii. Tato samozřejmě ironická hláška Danovi vyšla z úst nahlas, aniž si to uvědomil.

Z domu náhle vylezl chlápek jak hora. Kožená bunda s lebkou na zádech, kalhoty podivného materiálu i tvaru(Džíny) a s vlasy až na ramena, černými jak uhel.,,Máš nějaký výhrady proti mejm malbám, vole?“ Oslovení kastrátem Dana nijak neurazilo, protože tento výraz neznal. ,,Ty máš štěstí,pokračoval bouchač, že tě mám dopravit k šéfovi celýho, jinak bych ti pěkně spravil fasádu.“ Dan opět nevěděl co znamená slovo ,,fasáda“, ale nemusel být nejbystřejší, aby pochopil co tím ten típek myslel. ,, Teď pojď za mnou“ řekl bouchač a odebral se za roh budovy. Zastavil se u kanálního poklopu,sehnul se k úchytům které uchopil svými, jak jinak to nazvat, prackami a s mírnou námahou ho odsunul. Až teď si Dan uvědomil, že by se mu pro příště jeho prostořekost nemusela taky vyplatit.Ten chlápek musel mýt ohromnou sílu, Dan na vlastní oči ještě v milionářské čtvrti viděl, že dva chlapi od služeb s tím měli co dělat. Jen pro srovnání poklop je o dost větší než ten náš ale je jich ve městě taky míň. Jediné co přetrvalo je ,,vůně“ která se teď linula z otvoru, až se Danovi zamotala hlava. Vlasáč se zachechtal a pobídl Dana k sestupu se slovy ,,Jdu hned za tebou, protože ty bys to asi za sebou nezavřel. Počkej na mě dole!“Dan a jeho průvodce sestupovali po nebezpečně kluzkých stupíncích zapuštěných do stěny.V tu chvíli Danovi ujela noha a spadnul asi ze dvou metrů na dno, přičemž si pěkně odřel ruku.,,V pohodě?“ zeptal se chlápek. ,,Jo, v klidu.“ Bouchač podvědomě natáhl ruku do tmy a nahmatal na zdi spínač osvětlení.

Záře zalila stoku a Dan uviděl, že stojí asi na tři metry široké betonové dráze po jejíchž obou stranách

asi půl metr pod okrajem tekla tekutina na tomhle místě obvyklá.Vydali se tedy rovně, potom doprava a takhle

různě kličkovali asi deset minut až došli ke dveřím hlavního skladu.Otevřeli dveře, prošli chodbou ve které se míhaly různí muži a ženy,většina z nich ozbrojených,bouchač pár pozdravil. Za chvíli došli ke schodům které

vedly k ovládacímu středisku.

Před dveřmi stáli dva strážci ve stejném oblečení, jaké měl Danův průvodce.(Šlo totiž o nepsanou uniformu šéfovi armády) Stráže je beze slov pustily dál.

Kapitola 4

Dan teď stál v malé místnosti již dominoval masivní, bohatě zdobený, dřevěný stůl krásné višňové barvy.

Na stole ležel organizér a hned vedle něho stříbřitě lesknoucí se poloautomatická pistole – nádherná to relikvie

z dob dávno minulých. Ta pistole byla skutečný unikát, design jasně poukazoval na italského výrobce.

Její majitel, sedící za stolem, ji teď vzal do ruky a začal ji leštit hadříkem a pohrávat si s ní. Kdyby to neudělal, Dan by si ho ani nevšiml, tak dobře neznámého halil závoj stínu.

,,Víš Dane“ ozval se hlas zpoza stolu ,,tahle pistole je jako holka, jako tvoje žena. Jednoho dne se seznámíte, pak si ji vezmeš a pokud se oni dobře a z láskou staráš, nedopustíš, aby na ni působily škodlivé vlivy, bude na pohled stále taková, jako když jsi ji viděl poprvé.To ale není všechno, pistole to chvíli vydrží jen tak ležet, ale pokud si na ni neuděláš čas, pokud z ní nebudeš pravidelně střílet, zasekne se ti v ten nejhorší okamžik.“

,,Jsou ale také pistole na pohled ne příliš pěkné,jsou poškrábané léta nepohody na nich zanechala svou

stopu. Protože toho ale z majitelem tolik prožily, bylo o ně solidně postaráno a byly používány, jejich krása spočívala ne v zevnějšku, ale ve věrnosti. Takové zbraně, jsou spokojené.“ Načež namířil zbraň na Dana se slovy: ,, A který tip je podle tebe má pistole?“ A než stačil Dan zareagovat, třeskl místností výstřel. Kulka mu prolétla těsně kolem hlavy a zaryla se do zdi za ním. Dan sebou reflexivně praštil o zem. ,, Naštěstí pro tebe lze obě varianty zkombinovat. Teď vstaň, kdybych chtěl tak bys už dávno měl svoje trápení za sebou.“ ,, Posaď se,

ať si s tebou můžu v klidu promluvit.“ Dan se posadil na židli naproti neznámému. Ten v tu chvíli křikl ,,Světlo“

a místnost zalila zář tlumeného světla. Dan teď hleděl do tváře muži který byl asi tak ve stejném věku jako on, ale tvář měl poznamenanou tvrdým životem, levou stranu mu ,,zdobila“ jizva táhnoucí se od nosu, přes ret, až k bradě. Ta tvář, ač značně změněná, Danovi někoho připomínala. Znal ji, jen už si nevzpomínal odkud.

,,Nemůžeš mě poznat Dane, neumíš si mě zařadit,viď? Není divu, neviděl jsi mě patnáct let!“ Náhle Danovi blesklo v hlavě: Jim! ,,Proboha, Jime, jsi to fakt ty?“ ,, Vida, paměť už nám slouží, nu jsem rád, že tě zase vidím.“ ,,Ale Jime, co se sakra stalo že jsi tady? Měl ses přece dobře, to nechápu. Začínal jsi u dobré firmy a byl jsi už od mládí dobrej v tom, jak někoho ukecat, co se stalo?“ ,,To co tobě! Já byl už od mládí až moc hodnej. Zkrátka, chtěli abych podvedl klienta a mě se to příčilo.Tak jsem odmítnul a oni mě vyrazili.Hnal jsem je k soudu, ale co ti mám povídat, prachy vládnou světu, jejich právníci mně rozdrtili.Musel jsem zaplatit soudní výlohy plus na mě vysoudili mnoha milionové odškodné za poškození dobré pověsti. Voškubali mě jako slepici a pro zadluženost jsem teď tady.

Ale zpět k tobě. Tvoje žena je sice manželkou toho Petersona, ale ne dobrovolně. Má velkou moc a tak nebyl problém zfalšovat příslušné dokumenty. Věř mi, má tě pořád ráda, ale ten úchylnej magor ji drží jako ve vězení.

Nemůže se za tebou dostat, hlídají ji jako oko v hlavě. Jedinou možností jak ji můžeš dostat zpátky je jít kanalizačním systémem do boháčské čtvrti, vylézt na 5. avenue za obchodním centrem ve kterém ji kontaktuješ.

Chodí se tam procházet každé pondělí. Budeš si ale muset dát bacha na ochranku.Neměl by to být problém ti chlapi jsou pěkní mizerové, pokaždé se jim ztratí.“ ,, Moc díky, kudy se tam dostanu?“ ,,Počkej,počkej ještě máš

víc jak tři hodiny čas a takhle bys asi daleko nedošel.“ ,,Hej Rone“ křikl na bouchače který celou tu dobu stál mlčky v temném koutě.,, Vybavíš tady Dana nějakejma hadrama, aby nebyl nápadnej a dohlédneš, aby došel až na místo.,,Rozumím, pojď za mnou.“ Následován Danem se vydaly ke skladu s vybavením. Bouchač vybral Danovi šaty ve kterých by vypadal zase jako když byl ještě obyvatelem boháčské čtvrti. Když se oblékal zeptal se bouchače na věc na kterou se v rozrušení zapomněl zeptat Jima. ,, Jak vůbec víte o všem co se děje ve čtvrti boháčů, museli byste mít strašné množství špehů, jak to děláte?“ ,, Jo špehů máme hodně, ale jinejch než myslíš.

V boháčské čtvrti jsou všude bezpečnostní kamery, no a mi je máme napíchnutý. Vidíme všecičko co se jen šustne. Ale teď už musíme jít.

Kapitola 5

V ten samý den, v bývalém luxusním domě Dana Savoriho, přímo v jeho ložnici. ,,Nesahej na mě ty hnusný prase, dej ty svý pracky pryč! “ ,,Ale Melanie, nedělej drahoty a pojď ke mně, jsi přece moje žena.“ ,,Jsem Danova manželka, ne tvoje ty hajzle!“ Mike Peterson, teď už plně ovládán vztekem popadl Melanie a začal s ní třást. ,,Moje, rozumíš, moje ty děvko, toho hajzla mi ani nepřipomínej!“ ,, Ty seš svině tys ho podvedl, seš jenom hnusnej hajzl! Mike se neovládl a pěstí uhodil Melanie do obličeje. Síla úderu, znásobená vztekem, odmrštila Melanie takovou silou, že hlavou spadla přímo na Danův mramorový organizér. Ozvalo se mlasknutí doprovázené zapraskáním spánkové kosti. Tvrdý mramorový roh tuto nejtenčí kost na hlavě zarazil až hluboko do mozku, smrt nastala skoro ve stejný okamžik. Na krásném bílém koberci značky Wilton se rozlévala krev nešťastné ženy. Mike chvíli zíral na tělo, a pak ho zcela chladnokrevně zabalil do koberce. Krev však již prosákla skrz bílou tkaninu a tak tělo v koberci zabalil ještě do deky. Z kuchyně přinesl několik čistících prostředků a začal nimi omývat mramorový organizér a potřísněnou podlahu. Teprve až byl s tímto hotov začal přemýšlet nad tím kam s tělem. Nejprve ho napadlo, že by ji zakopal, ale hned si uvědomil, že nezná příhodné místo. Jak tak přemýšlel napadlo ho hodit ji do stoky. Jenže to sám nemůže zvládnout odklopit poklop musel by mu s tím někdo píchnout. Navíc hned naproti poklopu je kamera. Ale kdyby se před poklop postavilo auto nebylo by vidět nic. S tím poklopem by mu mohly pomoct ti chlápci co mu hlídali manželku, budou snadno uplatitelní a když jim ještě vylíčí co by se jim stalo kdyby nedrželi hubu, tak se to určitě povede.

Kapitola 6

Dan s bouchačem Ronem vylezly za nákupním střediskem a nepozorovaně do něj vešli servisními dveřmi.

Teď už jim žádné velké nebezpečí nehrozilo protože vypadali jako všichni okolo jen je nesměl zastavit nějaký strážný a chtít po nich, aby se identifikovali. A tak se snažily chovat úplně normálně, prohlíželi si zboží a čekali, až přijde Melanie s ochrankou. Nemohli vědět, že je už asi hodinu po smrti. A tak dál čekali a čekali, čekali už alespoň tři hodiny když se objevili muži z ochranky. Dan už se začínal potichu radovat, když uviděl, že muži jsou sami. Zamířily rovnou do nejbližší restaurace a přes prosklené stěny bylo vidět, jak si objednávají a jak jim číšník za chvíli přináší dva velké panáky, nejspíš s nějakým alkoholem. Dan a Ron se rozhodli jít za nimi, aby slyšeli, co si budou povídat. Přisedli si tedy co nejblíže, a tak celkem dobře slyšeli co ti chlapi říkají. ,, To byl ale pěknej hnus, chlap co tohle udělá ženský, není normální! “ ,, To teda ne, ale co chceš dělat, jestli jenom cekneme, tak budeme v prdeli, jak Baťa s dřevákama ty vole! “ ,, Hmm já vím, ale stejně je to hajzl nejradši bych ho …“ To už Danovi stačilo, najednou mu zrudlo před očima, zlost se vztekem a strašnou nenávistí mu zastřela mysl. Jako šílenec se vrhl k východu nestačil ho zadržet ani Ron, takovou sílu mu propůjčila koňská dávka hormonu adrenalinu, nadledvinky a podvěsek mozkový pracovaly na 120%. Utíkal, ba doslova letěl ke svému bývalému domu. Jak odporné se mu teď zdálo vše okolo, před očima měl jen jednu postavu a jeden cíl – zabít tu svini, tu prašivou svini! Neměl žádnou zbraň, ale to mu vůbec nekalilo mysl, chtěl ho umlátit vlastníma rukama, mučit ho co nejdéle, prsty mu vydloubnout oči, vyrazit všechny zuby, utrhnout uši. Lebkou by mu hrál na obrubník, jako by to byly bicí. Všechno by to bylo málo! Už byl jen ulici od svého domu, když ho uviděl jak přechází silnici. Vypadal úplně normálně, jakoby nic, jakoby před pár hodinami neukončil život tomu nejkrásnějšímu stvoření jaké Dan znal, jakoby nebyl tou nejodpornější bestií na široširém světě. Dan se za ním vrhl s obrovským řevem, řevem smrtelně zraněného zvířete, které koná svůj poslední zběsilý útok. Třemi skoky byl u něho a sotva se Peterson stačil otočit dostal strašlivou ránu do zubů. Jednička, dvojka, trojka opustily své uchycení v čelisti a váleli se majiteli i s notnou dávkou krve v dutině ústní. Mike, sražen tímto úderem k zemi, pohotově vytasil svou osobní zbraň a rovnou ze zemně vystřelil po útočníkovi. Tři rychlé výstřely práskly, ale až ten třetí zasáhl útočníka do ramene. Zranění ho však nezastavilo a než došlo ke čtvrtému výstřelu vykopl mu Dan pistoli z ruky. ,, Ty by ses netrefil ani do vrat od stodoly! “ S těmito slovy mu dupnul nohou na hrudník až zapraskalo nějaké to žebro a z úst mu vytryskl pramen krve i s těmi vyráženými zuby a dopadl Danovi až na stehno. Najednou se odkudsi zezadu ozvalo pověstné bzuknutí výboje fúzního reaktoru a následné zasyčení ionizovaného Argonu, mlasknutí signalizující vznik plazmy a její charakteristický šelestivý let vzduchem. To vše se odehrálo takřka během setiny vteřiny. Střela šla se smrtící přesností rovnou do Danových zad. Rozžhavený plyn se zakousl přímo pod pravou lopatku kde vypálil díru velikosti velkého grapefruitu. Vzduch prosytil zápach seškvařeného masa a spálených kostí. Dan ještě chvíli stál jako sloup, podíval se na ránu udělali se mu mžitky před očima, rozlily se do jedné krvavé plochy, hlava se zatočila a padl na zem, vlastně na svou oběť a … Zemřel.

Pohotovému strážci zákona se ještě kouřilo od zahřáté hlavně plasmové pušky.

Možná, že je to tak lepší – Nenaplněný život je totiž horší, než naplněná smrt.

Štěpán Mikulica