klesání do sladkovodní hlubiny

Prsty mi kloužou po slizkém povlaku azurových řas

a vylamujou škeble z pod převisů vápencových útesů.

Voda tlumí můj řev, vzala mi můj hysterický hlas

a uvěznila ho do labyrintu bublinkových pralesů!

Jsem ubohá potrava pro okouny a velké raky,

pár metrů pod hladinou se loučím se životem

a vzpomínám na všechny dávno uplynulé roky.

Zkalená voda se mísí s mým ledovým potem!

Klesám do hlubin, kde nejsou žádné potopené vraky!

Sleduju hladinu, zrcadlící nereálně bílé mraky

a už jsem si jistá, že tohle je můj absolutní konec

- už nejsem nic, jen další červnový utopenec!