Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonečná
21. 03. 2001
1
0
2025
Autor
kapka
Takové vyletí srdíčka na papír!Že mi dal košem bych ještě přežila,ale jakým způsobem...pořád to bolí...co mám dělat???
Blaznivkaaa
02. 07. 2002
Jiko: Teď už to vím taky!!! bylo asi tou jeho nezamilovaností a možná i trošku mou neschopností!!!!
A hlavně neklop oči a dívej se kolem sebe.
Pavel Kohout: Stává se
Někdy se stane: rozejdeš se s milou
z hlouposti, z trucu, pro zradu či lež.
A srdce bolí; stonásobnou silou
ztracenou lásku náhle miluješ.
Probloudíš noc. A když se do ulice
průzračný mladý úsvit začne drát,
zavoláš - Tma!... A zdá se ti, že více
nebudeš nikdy schopen milovat...
Proletí dny a měsíce a roky,
laskavou dlaní pohladí tě čas.
Pak přejde kolem zázrak světlooký
- a ty se náhle zamiluješ zas.
Tak zbytečně často, mladí lidé,
a často zbytečně pohřbíváme cit.
Vždyť - jako slunce vždycky znovu vyjde -
tak ani lásku nelze uhasit.
Pak řekneme, když stokrát silněj' zazní,
vzpomínajíce na to slovo - Tma...
Jací, ach jací byli jsme to blázni!
Jak mnoho krásy v sobě život má!
Albireo!!!!Skvělá básnička,úplně vystihla moji duši!!!!!Fakt skvělé...moc Ti děkuju,pomohl si mi uvědomit si pár podstatných věcí!!!!