Tak mě napadá..

6.3. 2001, 4.A Jana Hornová Slohová práce Fejeton: TAK MĚ NAPADÁ: Tak mě napadá, jaké by to asi bylo, být pohádkovou postavou? Žít v době krásných příběhů plných báječných postaviček z doby, o které jsme slýchali jako děti. Byla bych Červenou Karkulkou, tou, co nosí červenou sukénku s vestičkou a na hlavě má červený klobouček. Navštěvovala bych svou babičku, tu, která bydlí v hlubokém temném lese. Nosila bych ji košíček plný dobrot a také bych potkala zlého vlka. Vlk by snědl moji babičku, ale jako zázrakem by se jí nic nestalo. Nakonec by vlk ležel s břichem plným kamení ve studni. Konec pohádkového života? To určitě ne. Tyto příběhy se vyprávějí stále, a já, Karkulka, holčička v červeném oblečku, hraji každý den svou roli v našem pohádkovém světě. Není to nuda, každý den prožívat stejný příběh, vědět kdy a kde potkám vlka? Co když se rozhodnu, že půjdu jinou cestou a nebo si obleču sukénku zelené barvy? Vlk mě bude čekat u vysoké borovice a nedočká se, protože já už budu u babičky v kuchyni. Budeme popíjet kafíčko, povídat si a smát se tomu, jak jsme napálily vlka. Ale asi si uvědomíme, že to není správné, porušit děj pohádky. Co by tomu řekly děti? Dívaly by se např. na pohádku O princezně se zlatou hvězdou na čele, ale místo hvězdy by tam bylo zelené kolečko. A pokud vím, tak zelené kolečko není tak hezké, pohádkové a třpytivé jako zlatá hvězda. Tak mě tak napadá, že být pohádkovou postavou není tak jednoduché, jak se zdá. I ony mají život s určitými pravidly a zákony, které musejí dodržovat. Možná se jen trochu liší, jsou totiž z kouzelného světa pohádek.

---