Pneumatika (úryvek z knihy "Bramborové slipy")

Pneumatika

 ...  Jednou za námi přišel Standa a povídal, že našel skvělou věc a ať jdeme za ním. Já, Kouda a Čížek jsme se ho na nic neptali, protože, jak jsme ho znali, by nám stejně nic neřekl, a následovali ho. Vyvedl nás z vesnice směrem na západ a začal stoupat do kopce směrem k několika rozestavěným domům. Po tom, co jsme minuli skleník zahrádkáře Štuky, jsme vyšplhali až úplně nahoru. U rozestavěných domů nám ukázal pneumatiku. Ležela na boku a byla ještě větší, než zadní kolo u traktoru. Standa nám řekl, že je to od nějakého náklaďáku, který zde vozil hlínu a že bychom jí mohli roztlačit s kopce dolů. Kouda řekl, jestli náhodou není úplný , jestli ví, co by se mohlo stát a ukázal dolů, kde se červenaly střechy naší vesnice. Standa řekl, že nemáme ani kousek odvahy a sedl si na pneumatiku. Sedli jsme si také a tupě zírali do krajiny, když najednou Čížek vyskočil a ukázal na jedno místo pod kopcem. Naklonili jsme se a uviděli jsme, že pár metrů před úpatím svahu stojí na boku veliký panel.
   Čížek si vždy dokázal se vším poradit a jeho vynálezy byly známé široko daleko. Tuto vlastnost měl po svém otci, který byl kdysi v mládí dokonce vyfotografován v nějakém vědeckém časopisu, a Čížek tuto na tuto skutečnost poukazoval vždy, kdy to bylo jenom trochu možné.
   Každopádně jsme Čížkovi řekli, že to není špatný nápad a šli pro pneumatiku. Ale ukázalo se, že jsme její váhu poněkud podcenili. Trvalo nám to dlouho, než jsme jí zvedli na bok, ale ona se zase převrhla na druhou stranu. Ale nakonec se nám podařilo postavit a začali jsme jí roztlačovat dolů. Zpočátku to šlo ztěžka, ale když se již dostala na strmější svah a my jsme jí pustili, tak počala nabírat rychlost až neuvěřitelně rychle. K našemu nadšení jsme se přesně trefili a pneumatika se šílenou rychlostí blížila rovnou k panelu.
   Pokud jsme podcenili její hmotnost při zvedání, tak teď jsme jí podcenili podruhé, ještě dvojnásob. Panel dosahoval asi poloviny výšky pneumatiky a když k němu pneumatika dorazila, tak se přes něj svou setrvačnou silou překulila, ještě k tomu ho povalila a vyskočila šikmě do vzduchu. Její dopad na zem jí zajistil ještě větší rychlost a tou doprovázena se pneumatika řítila dolů, směrem ke skleníku zahrádkáře Štuky.
   S klukama jsme stáli na kopci a modlili se, aby narazila na nějaký kámen nebo na cokoli jiného, a změnila svůj směr. Nic takového se však nestalo a za Čížkova prohlášení, že jsme to moc nevyhmátli, se nezadržitelně blížila ke skleníku. Zahrádkář Štuk zrovna okopával nějaký tuřín na záhonku před skleníkem a když uviděl, jak se k němu s kopce pneumatika řítí, tak ho zřejmě, jak skákala po trávě, přejížděla kameny a jak z ní do stran a dozadu lítaly kusy hlíny, vyděsila natolik, že zahodil motyku a uskočil pryč. Ale to už tam pneumatika dorazila. K cestě do skleníku jí nezabránil ani nově koupený plot, několik růží a malých jedliček a ani hromada hlíny, která vznikla stavbou Štukova zahradnického domku. Hromadu přeskočila, vyletěla do vzduchu, do skleníku se zabořila prosklenou střechou, odrazila se od země a vyletěla zase do vzduchu. Opět prorazila strop, letěla asi metr nad skleníkem a zase do něj vletěla. Do hrozivého řinkotu skleněných tabulek byl slyšet Štukův křik, když viděl, jak se pneumatika koulí skleníkem, poráží citrusy i vzácné orchideje, se kterými se piplal po celý život, a jak kusy květináčů a dřeva lítají do stran a proráží skleněné stěny. Nakonec pneumatika prorazila stěnu na konci skleníku, skleněné střepy se zasekaly do dřevěného povrchu boudy zahradníkova psa, která stála opodál, a pokračovala ve své jízdě.
   Čirou náhodou šla zrovna po polní cestičce na procházku školka se svojí vychovatelkou. Měli jsme sice na činnost pneumatiky pěkný výhled, ale křičet na ty děti, aby uhnuly, by nemělo naprosto žádný smysl, poněvadž byly příliš daleko, než aby nás slyšely. Stejně by to bylo zbytečné, protože učitelka už pneumatiku zaregistrovala, začala hystericky pištět a lomit rukama. Křičela, ať všechny děti utečou a sama uskočila. Děti, které z toho měly spíše legraci, udělaly totéž a pneumatika kolem nich bezpečně projela. Ale to ještě neznamenalo, že je konec.
   Pneumatika jela dál, sice už jenom po málo skloněném svahu, ale její váha jí hnala neustále kupředu. Když dorazila na čerstvě zorané pole, tak začala skákat a neustále měnit směr. V jednu chvíli se zdálo, že míří ke kostelu, podruhé zase ke koupališti, ale nakonec jela směrem na silnici. Příkop, který vedl podél silnice, hravě překonala a pár metrů jela po asfaltu. Autu, které jelo proti ní, vjela do protisměru a kdyby řidič nezmáčkl brzdu až na podlahu a nezajel autem do rigolu, tak kdoví, co by se stalo.
   Co se dělo potom jsme již neviděli, poněvadž pneumatika se nám ztratila z očí, když vjela do vesnice. Z toho, co nám později vyprávěli občané obce, se stalo to, že dojela až k obecnímu úřadu, kde nabourala do stěny, udělala na ní obrovský flek hlíny a pokračovala doprostřed náměstí. Tam poškodila pomník našeho legendárního sportovce a spadla do rybníčku u pošty. Špinavá voda, která přitom vyletěla do vzduchu, se rozstříkla na všechny strany. A z toho, co nám bylo vyprávěno, jsme také věděli, že lidi, co byli na náměstí a tuto scénu viděli, nenapadlo v prvním šoku nic jiného, než doběhnout k blízkým dveřím kostela a zburcovat tam věřící, co přišli na mši. Pan farář se nejdřív snažil přiběhnuvší uklidnit a snažil se i vyslovit slova odporu proti jejich návrhům, aby se na to všichni rychle běželi podívat, ale když viděl, jak za pomocí holí babičky a dědečkové vstávají z lavic a utíkají k rybníčku, zabalil to, rukou si povytáhl kutnu, aby se mu nepletla pod nohy, druhou rukou si chytil svůj čepeček a vyběhl z kostela ven. A tak, když jsme přiběhli na náměstí, se nám naskytl pohled na zástup občanů kolem rybníka, v čele s farářem, který stále ještě držel ve visící ruce do ticha doutnající kadidlo. Všichni mlčky stáli, a koukaly, jak obrovská pneumatika v rybníčku bublá a pomalinku klesá dolu.
   Složité vyndávání pneumatiky jsme již také viděli, dokonce jsme přiložili ruku k dílu, jakožto mladí hoši, co pomáhají sprovodit ze světa následky neuváženého jednání neznámých vandalů. Vyšetřovalo se, kdo to udělal, zvláště pak kvůli zahrádkáři Štukovi, který požadoval odškodnění za škody způsobené na plotě a na skleníku a kvůli řidiči toho automobilu. Naštěstí nás nikdo neviděl a celá ta věc brzy upadla v zapomnění.