Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
I.
Večer se plížil ulicí, mlha olizovala chodníky, světla luceren, jako svatí na kříži, hrála své nehlučně tajemné stínohry. Zčernalé siluety chodců, prázdní hadroví panáci, se v propadlém tichu míjely, jen pravidelný klapot něčích podpatků občas vstoupil do tiché hry večera, aby přiblíživ se, zase kamsi odešel. Teplý vzduch voněl jarem.
Jeho kroky ho neomylně vedly domů jako kůň vede svého zemdleného pána. Nevnímal atmosféru večera, svět kolem sebe, neboť pro něj ztratil smysl. Nechtěl být venku ani doma. V chladném bytu bez tepla druhé duše..., vlastně takový byl už dávno, dávno předtím, než v něm fyzicky osaměl. Byl sám sobě cizincem, v cizí zemi, ze svých kořenů vytržen.
Měl jí to všechno říct, všechno! Beze zbytku. Když tam stála opřená o kamenný sloup a pořád a pořád vykládala ty nesmysly. Vysmívala se mu. Připadal si jako neschopný chudák, ale ten, kdo tu byl hoden politování, byla ona - uzavřená ve sklenici svých zaslepených tužeb. Nemohl se na ni dívat, bolest mu v hlavě pulzovala. Přistihl se při myšlence, jak snadné by bylo shodit ji z toho mostu. Stačilo tak málo - v mžiku zvednout její nohy a ...měl by klid. Konečně by ji neslyšel. Hladina by se nad ní klidně zavřela. Spolkla by ten tíživý kámen, který ho dusil, ochromoval. Snad by si toho nikdo ani nevšiml. Lidé jsou tolik nevšímaví, zahleděni do sebe. Miloval ji ještě vůbec?
Nebe se šumě rozplakalo jemným deštěm. Chladilo horkou hlavu, uklidňovalo rozbouřené myšlenky. David došel ke dveřím svého bytu. V šeru domovní chodby si odemkl a přešel práh. Na něco přitom šlápl. Zlověstný průvan z nezavřeného okna prosvištěl kolem něho a hnal se dolů po schodech, jako by ho příchozí vyplašil. Rozmrzele v předsíni rozsvítil..., bezděčně se usmál, jako když člověkem prolétne dávná milá vzpomínka. Na zemi ležela dětská hračka - trochu ošoupaný plyšový medvídek. Podiven sehl se pro něj. V tom sykl bolestí! Na prstu mu vyskočil proužek temné krve. Leknutím hračku upustil. Žiletka zaražená v zádech medvídka mu prořízla polštářek prstu. Kapky teplé krve potřísnily usmívající se dětskou hračku.
Písmák