Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuhová říkanka
Autor
Lara_18
Marita sklonila hlavu. Při verších jež elf přednesl, jí na mysli vytanula báseň, kterou jí matka vyprávěla jednoho zimního večera. Maritě se tehdy tak líbila, že se jí naučila zpaměti. Nadechla se, a trochu roztřeseným hlasem spustila
„Jsou všechny sestry, jedna krásnější než druhá,
Jsou dcery matčiny – ta jmenuje se Duha.
Lidé, když byli na počátku bytí,
tak směli Caelestis ji nazývati.
A její dcery drží po ní vládu,
nad všemi barvami, by spolu byly v ladu.
Kdyby se některá z těch sester rozzlobila,
pro něco na druhou, či vládnout by jí chtěla –
pak barva její, jíž má podržet,
by změnila se, vytratila hned.
Vzniklo by mnoho zla z té prosté příčiny,
a ten by trestán byl, kdo byl by nevinný.
A jen dvě bytosti smí v sporu zjednat shodu:mužský a ženský tvor z dvou znesvářených rodů.“
Domluvila. Elf zastavil koně. Díval se na ni, jako by ji viděl poprvé.