Rozlet

Prostě tohle jsem napsala jen tak,v podstatě je to moje vysněná budoucnost,ovšem bez všech těch komplikací.

a sním o tom,že budu slavná zpěvačka,kterou budou všichni znát a všichni si ji budou pamatovat.

 

PŘED PŮL ROKEM

 

Byla jsem na diskotéce. Byla jsem tam s mojí nejlepší kámoškou ze základky. Kupodivu nám kamarádství vydrželo dál,i když jsme každá na jiné škole. Přijdeme dovnitř a vidíme transparent jak kráva:DNES KARAOKE SHOW.

 ,,Hele běž tam,všechny smeteš.“pobízí mě Pipča.

 ,,Neblbni. Si jako myslíš,že tam vylezu? Dyť je tu natřískáno. Si ještě udělám nějakej trapas!“

 ,,Hele nedělej Zagorku a koukej se tam napsat. Jako bys sama nevěděla,že seš dobrá. A navíc,pořád chceš zpívat,tak zpívej,ne? Třeba si tě tu někdo všimne.“ Koukám na ni jak péro z gauče:,,Jo,mě zrovna. A nevíš asi,co mám zpívat?TéHáčka,ne?“směju se.

,,Too by sice nebylo špatný,ale nic se nemá přehánět. Střihni si tam Glorii a všem padnou huby na zem.“  No,ta je dobrá. Jí se to řekne. Všichni si myslí,že jsem dost kliďas,ale to jenom navenek. Nakonec mě stejně ukecala. Mrška jedna,za ty roky to se mnou umí. Jelikož mi většinou,ne vždycky,radí dobře,nechala jsme si napsat doporučenou Glorii Gaynor.

  Bylo mi celkem fajn,dobře jsem se bavila,ale některé výkony jsem opravdu nemohla vydýchat,protože hodně špatně snáším falešný zpěv. Ale tak každý nemůže umět všechno. Bylo mi fajn,až do té doby,než jsme měla přijít na řadu já.

,,Ty,Kikino,já tam nejdu. Mám knedlík v krku,s tim nemůžu zpívat!“začala jsem panikařit.

,,Nedělej fóry,budeš dobrá a když ne,tak tě vypískaj.“ No,to je celá ona. A to už jsem přišla na scénu. S mikrofonem to docela umím,takže s tím nebyl problém,ale jen co jsem byla na pódiu,děsně se mi rozklepala kolena. Jediné štěstí,že na mě byly namířené reflektory tak,že jsem skoro nic neviděla.

  Už mi pustili moji písničku. Miluji ji,musí rozhýbat úplně každého. Skoro nic jsem neviděla,ale z první řady mě hypnotizovaly krásné oči s ještě krásnějším majitelem. To už jsem se úplně odvázala a jela naplno. Už nebyla žádná diskotéka,spousta lidí a nějaké karaoke. Jediné,co jsem teď vnímala byly uhrančivé oči,které se do mě vpíjely,a svůj zpěv do kterého jsem dávala všechno.

  Ani jsem se nenadála a už jsem musela končit. Škoda,tolik se mi tam líbilo. Tohle je to,co chci dělat,čím chci žít. Ze zamyšlení mě vytrhl potlesk všech kolem. Nevím,jestli byli během písničky potichu nebo já tak mimo,že jsem je vůbec neslyšela. Ale to už jsem byla v zákulisí a vychutnávala si stále silný potlesk.

 ,,Je mi jasné,že se vám Kristýna líbila,ale máme tu i další zpěváky!“ tišil moderátor dav pod ním.

 ,,Ty bláho. To bylo úžasný. Vůbec sem tě tam nepoznávala. Hele a na co to pořád čumíš?“zarazila najednou Kikina svůj vodopád slov. Měla smůlu,protože já už jsem ji zase nevnímala. Opět jsem se nechala unášet pohledem do těch krásných hnědých očí.

  ,,Hmm,ahoj. Byla jsi vážně dobrá. Můžu tě pozvat na něco k pití? Musíš mít žízeň.“zeptal se mě nesměle milý klučina. Musela bych být blázen,kdybych nešla. Hodila jsem po Pipče výmluvný pohled,ta jen pokrčila rameny a doprovázela mě pohledem:jen běž,dyť už bylo na čase. Nejsem totiž žádná dlouhonohá blondýna,za kterou by se všichni kluci otáčeli,ale malá brunetka a tak moc příležitostí na seznámení nemám. Ale ošklivá zase taky nejsem.

,,Mimochodem já jsem Dan.“ Představil se můj nový známý. Snad ani nemusím říkat,že mě naprosto uchvátil. Byl krásný,milý,vtipný.. Prostě super. Zrovna jsme se dobře bavili,když nás někdo přerušil:,,Promiňte,vy jste slečna Malíková?“ Nesměle jsem kývla. Nic jsem nechápala.

 ,,Pojďte prosím se mnou.“ Ježiš co jsem provedla? Ani Dan nic nechápal,ale kývnul na mě,že na tu počká. Šla jsem za neznámým chlapíkem dlouhou chodbou,kde bylo cítit dunění hudby. Otevřel svou kancelář,posadil mě a nabídl něco k pití.

,,Omlouvám se za přerušení. Jmenuji se Evžen Rastl a jsem majitel téhle diskotéky.“ Proč mi to říká?

,,Zrovna,když jste zpívala,byl jsem poblíž a nemohl jsem si nevšimnout,že máte velký talent. Zpíváte dlouho?“to mi chtěl jenom polichotit? To mohl i tam…

,,Docela jo,tedy ano. Od první třídy.“Ale proč se na to sakra ptá?

,,Můj dobrý přítel je hudební producent a jsem si jistý,že by ho váš hlas velice

zajímal….“Aha,už to začínám chápat.

,,…mohla by jste se tu zítra kolem druhé stavit?“padla poslední otázka.

,,Ale jistě.“ Ještě abych nesouhlasila.

,,Výborně,pak vás tedy budu čekat.Děkuji,že jste přišla.“ a vypoklonkoval mě ze dveří.

    Musela jsem najít Dana a Kikinu. Ale honem.

,,Co ti ten chlap chtěl?“ bylo první,co na mě Dan vypálil.Asi jsem tam byla déle,než jsem si myslela.

,,Musíme najít Kikinu. Tu holčinu,co byla se mnou.“dodala jsem,když jsem viděla jeho nechápavý výraz.

,,Řeknu vám to oběma najednou.“ Po chvíli pátrání jsme ji našli v obětí nějakého týpka.

,,Kiki dělej,pojď sem. Stalo se něco hodně hustýho.“začal jsem na ni.

,,Jo,to je Dan,Dane to je Kikina,moje nejlepší kámoška.“Uf,jak jenom začít?

,,Tak to vyklop.Docela dobře sem se bavila,víš?“vyjela na mě nedočkavě.

Dan na mě koukal stejně nedočkavě. Zhluboka jsem se nadechla a všechno jim vyklopila od začátku do konce.

,,To si děláš srandu,ne? To je výborný. A ty si nechtěla zpívat!“ Zase měla pravdu.

,,Vidíš,já jsem ti říkal,že jsi byla výborná.“obejmul mě za odměnu Daník. To začíná slibně.

,,Pipčo půjdeš tam se mnou?“otočila jsem se na kámošku.

,,Na to vsaď svoje vlasy!!!“ Moje vlasy jsou pro mě svatý a nerada o nich vtipkuji.

 

Ráno jsem nemohla dospat. Co když budu tak nervózní,že ze mě nevypadne nic pořádného? Tohle mi probíhalo hlavou. Ježiš,co já budu do dvou dělat? Co jsem si měla vzít na sebe? Potřebuji poradit.KIKINO,PRID.SEM V KONCICH.CO NA SEBE?zněla zoufalá SMSka. Výborná kámoška. Když je třeba,je po ruce.

 ,,Zase šílíš,co? Plná skříň hadrů a ty nevíš,co na sebe. Neblbni…“

Má pravdu,ale co z toho si mám vzít?

,,Tak běž nahatá. Tím ho určo zaujmeš!“začala se smát Kikina.To už jsem nevydržela a začala jsem se smát taky. Jsem vážně magor. Zase se zbytečně nervuji. Vzala jsem si to, v čem se cítím nejlíp. Džíny,bez těch se neobejdu a k nim červené tričko s výstřihem do véčka,abych vypadala víc jako holka. Ještě nezbytná kšiltovka a mohly jsme jít. Před diskotékou mi zase spadlo srdce do kalhot,ale než jsem stihla utéct,Kikina už zvonila. Přišel nás uvítat sám pan majitel.

,,Jdete přesně,to se mi líbí.“přivítal nás s úsměvem na tváři.

Byl to zvláštní člověk. Malý chlapík s pleškou,co se snaží rozumět mládeži. Ale proč ne?

,,Nevadí,že jsem s sebou vzala kamarádku?“zeptala jsem se opatrně.

,,Ale vůbec.“ujistil mě Evža a seznámil se s Pipčou. Mezitím jsme se dostali do jeho kanclíku,kde už na nás čekal jeho přítel.

,,Dovolte abych se představil.Petr Fíra,hudební producent. Slyšel jsem,že máte velký talent.“představil se.

,,To bys musel vidět,všichni ji tu včera žrali.“ujišťoval ho Evža.

,,Tak snad,abychom to šli ozkoušet,ne?“navrhl Fíra.

Jaj,o tom nikdo nemluvil,že budu muset zpívat. No,s tím jsem měla počítat. Už jsem stála tam kde včera a čekala,až se začne. Když jsem dozpívala,doufala jsem,že to bylo všechno v pořádku.

,,Dobrý,vyber si ještě něco pomalého.“navrhnul mi Fíra.

Hodila jsem pohled po Kikině a ta mi neslyšně naznačila:Aguileru. Kývla jsem,jako že jo. Sundala jsem si kšiltovku. Je to jemná písnička a v kšiltovce bych byla moc klučičí. Vžila jsem se do své role a elegantně,teda aspoň jsem si to myslela,se vlnila do rytmu.

,,Výborný. holka poď sem!“hnal se ke mně Fíra a hned za ním Evža.

Bylo to špatné nebo se mu to líbilo?

,,Ty jsi talent. Dej mi na sebe číslo. Nebo jinak,zavolej rodičům. S tebou se musí něco dělat!“vychrlil na mě Fíra.

Jako jak něco dělat? A na co rodiče?

,,Na co rodiče?“ptala jsem se nechápavě.

,,No přece se musíme domluvit na smlouvě. Byla by škoda,kdyby si nezpívala.“

Smlouvu? Jako že budu zpívat? Že nahraji desku? O tom sním už tak dlouho!!!!!

,,Mami prosim tě,přijď na disku,rychle!“vychrlila jsem na ni.

,,Co je? Co se stalo? A na jaký seš?“vyděsila se máma.

,,Stalo se něco úžasnýho,neptej se a přijeď. Jsem v Palambu. U námka.“ Nemohla jsem nic vysvětlovat.

Za půl hodiny tam byla. Mezitím jsem si s Fírou povídala o hudbě a docela jsme si rozumněli.

,,Mami,poď sem.“navigovala jsem maminu.

,,Tohle je pan Rastl,majitel téhle diskotéky a tady je pan Fíra,hudební producent.“představila jsem oba pány a oni s seznámili s maminou.

,,Paní Malíková,jde o to,že vaše dcera tu včera zpívala a měla veliký úspěch.Já jsem si jí dneska poslechl a rád bych s ní natočil desku.“vysvětlil v rychlosti Fíra.

,,No moment,jak tu zpívala?“nevěděla máma.

,,Včera tu byla Karaoke show a Kikina mě přemluvila. Tak jsem šla. Mami že to podepíšeš.“prosila jsem ji a nasadila psí pohled.

,,No počkej. Nejdřív bych ráda viděla to studio,jestli můžu a potom se musíme domluvit.“zarazila mě.

,,Samozřejmě. Jenom jsem vás chtěl informovat  o talentu vaší dcery a jak bych ho chtěl využít.“ujistil ji Fíra.

Chvíli jsme ještě seděli a povídali si,až jsme se rozloučili.

,,Nasedni.“kývla na mě mamka. Zavrtěla jsem hlavou:,,Mami já nemůžu,musim se ještě někde stavit.“začala jsem se kroutit.

,,Dobře no,ale přiď včas,ještě si o tom musíme promluvit.“A odfrčela pryč.

Hnedka jsem vytočila Danovo číslo.

,,Ahoj Dane. Tak už jsem vypadla. Máš na mě čas?“

,,No jasně hvězdo. Za čtvrt hoďky v hájku?“ Domluvení jsme byli hned.

 

Už jsem stepovala nedočkavě před hájkem a vyhlížela Dana.

,,No to je dost.“vyjela jsem.

,,Kliid Tak povídej,jak to dopadlo?“ptal se nedočkavě.,,Moc ti to sluší.“dodal ještě.

Když jsem mu to všechno pověděla,teprve jsem tomu všemu začala věřit.

,,Teď jenom doufám,že to máma nezatrhne.“vyslovila jsem nahlas to,co mi nejvíce leželo v hlavě.

,,Hele to bude v cajku.Toho Fíru sem neviděl,ale snad bude dobrej.“uklidňoval mě Dan. Je sladkej. Zbytek odpoledne jsme chodili po hájku a povídali si. Já mu vyprávěla o sobě a co mám ráda a jak jsem vždycky snila o kariéře zpěvačky. Od něj jsem se dozvěděla,že rád plave a že jeho táta byl velvyslanec a tak hodně cestovali,ale když táta umřel,zůstali s maminou tady. Nechtěla jsem se ho vyptávat,tak jsme změnili téma. Dobře jsme si rozuměli.

,,Sakra. To je hodin. Musim dom!“zděsila jsem se při pohledu na mobil.

,,Já tě doprovodim. Jestli teda nic nenamítáš.“mrknul na mě Danda.

Chvíli jsem ho nechala dusil,ale kývla jsem. Ať si nemyslí,že to se mnou bude mít tak lehké. Ještě nějakou dobu jsme stáli před naším domem. Bylo mi s ním tak dobře,že se mi od něj vůbec nechtělo.

,,To je tvůj pes?“ukázal na poskakující psisko.

,,Že váháš. To je Gipsy.“

,,Krásnej.“zhodnotil mého miláčka a drbal ho za ušima.

,,Tak já už vážně musim. Mamina už určitě šílí.“řekla jsem,ale bylo mi to vlastně celkem jedno. Koukali jsme si do očí a pomalu s přibližovali. Jemně mě pohladil po tváři. Má tak hebké ruce,napadlo mě. Ne,ještě ne. Nepokazím to.

,,Ozvu se.Ahoj.“rozloučila jsem se,dala mu pusu na tvář a nechala ho tam chudáka stát samotného.

,,No kde seš?“vyjela na mě máma mezi dveřmi.

,,Mluvila jsem s panem Fírou a domluvili jsme se,že ve středu se půjdem podívat do studia.“Jak to může říkat tak mimochodem?

,,Ale nic si od toho neslibuj. Nemysli si,že hnedka podepíšem smlouvu. Budeme si to muset pořádně pročíst.“

Skočila jsem jí kolem krku:,,Mami já jsem tak šťastná!“

,,No moc se neraduj,ještě nic není jistý.“uzemnila mě.

Zazvonil telefon.

,,Týno to je pro tebe.“zařval táta.

,,Kikinkaaa.“ Já na ní úplně zapomněla.

,,No to je dost. Ti volám už po šestý! Kdes byla?“rozjela se hned na začátek.

,,S Danem.“

,,Aleee,a co? No povídej.“ Bylo mi jasné,že tohohle se chytí.

,,No coby? Je super.“začala jsem.

,,Hele,dělej,vyklop to.“vyzvídala.

,,Já nevim,co chceš jako slyšet.“dělala jsem blbou.

,,Nebuď labuť.“už to nemohla vydržet Kikina.

,,No nic. Ale asi něco bude.“uklidňovala jsem ji.

No teda,doufám,že něco bude.

,,JO,sedíš? Ve středu deme do toho studia.“

,,No výborný. Musíš poreferovat.“zadala mi úkol Pipča.

,,Jasná páka. Končim,musim se hodit do klidu.“ Byla jsem utahaná jako kotě.

Vylezla jsem ze sprchy a koukám,nová SMS. Kdopak mi to píše?Dan:CIM TO,ZE JE MI S TEBOU TAK DOBŘE?SLADKE SNY.

To je roztomilý. Ten večer se mi usínalo opravdu krásně.

 

   Já to v té škole nevydržím. Do středy daleko a já nevěděla,co mám dělat. Trávila jsem odpoledne s Danem. S ním čas utíkal tak rychle.

Konečně tu byla středa. Ten den jsem nemohla dospat. Vzala jsem si modré letní šaty na ramínka,vlasy si vyčesala nahoru a pár pramínků natočila a nechala volně splývat. Ještě letní botky na podpatku a můžeme jít. Fíra už na nás čekal.

,,Dobrý den dámy. Vypadáte skvěle.“lichotil nám hned na úvod.

Ve studiu zrovna někdo nahrával. Tmavovlasý dredař. Hip hop,tipovala jsem.

,,To je Tonda. Milej kluk. Něco z něj bude.“vysvětloval Fíra.

.,,A tohle je Téra,náš zvukař. Dokáže divy.“ukazoval na potetovaného frajera. Ale to už jsme byli v kanceláři a Fíra s námi probíral smlouvu. Mamina se tvářila neutrálně.

,,Všechny náklady na reklamu,vystoupení a všechno okolo samozřejmě platí studio.“zakončil svůj výklad smlouvy.

Smlouvu jsme si vzaly,že se ještě musíme rozmyslet. Když jsme byly venku,spustila jsem na mamku:,,Tak jak myslíš?“

,,No zdálo se to být v pořádku,ale ještě si to musíme pořádně pročíst.“ Ale už teď mi bylo jasné,že je příznivě nakloněná.

Maminu jsem opustila a letěla za Danem. Čekal na mě v hájku,za těch pár dní jsme si z toho udělali zvyk. Běžela jsem k němu a už z dálky se na něj smála.

,,Takže dobrý?“ptal se,když viděl můj výraz.

,,Vypadá to,že to mám v kapse.“skočila jsem mu do náručí. V tu chvíli přišel náš první polibek. Jemný a sladký. Položil mě na zem a prohlédl od hlavy až k patě. Naklonil se ke mě a zašeptal:,,Jsi moje víla.“

Potom jsme šli ruku v ruce k nám.

,,Vememe Gipsyho?“Za těch pár dnů si na sebe ti dva zvykli. Kývla jsem. Čekat se vyplatí. Když jsem se vrátila domů,hned jsem volala Kikče.

,,Už máme doma smlouvu“bylo první,co ode mě slyšela.

,,Výborný,tak to máš jasný,ne?“radovala se se mnou.

,,No ještě ne,ale vypadá to dobře. Jo a víš co?“natahovala jsem ji.

,,Nevim,povídej.“chtěla slyšet novinky.

Všechno jsem jí povyprávěla a pak šla spát. V pátek ráno mě uvítala u snídaně mamina i s taťkou a tvářili s tajemně.

,,Co se děje?“zeptala jsem se rozespale.

,,Probrali jsme tu smlouvu s právníkem a podle něj je to opravdu výhodná nabídka,“začala mamina, ,,což znamená,že není důvod to nepodepsat.“dokončila to.

,,Hurááá,budu zpěvačka.“začala jsem řádit.

,,Ale nemysli si,že vypustíš školu!“uzemnil mě táta.

,,Zítra to půjdeme podepsat.“pokračovala máma.

To už jsem běžela pro mobil.ZITRA JDU PODEPSAT SMLOUVU!!! Tuhle zprávu jsem poslala dvakrát. Jednou Kikině a podruhé Danovi. Kikina u mě byla jako na koni a společně jsme šly alespoň kousek do školy. Během první hodiny mi přišla SMSka:VYBORNY HVEZDO.ZITRA TO OSLAVIME.

 Měl výborný nápad. Tu noc jsem spala špatně. Celou noc mě pronásledovaly zlé mikrofony a do cesty se mi stavěly noty. Vzbudila jsem se celá zpocená a poprvé mě napadlo něco strašného. Co když nebudu mít úspěch? Třeba se nebudu líbit. Dostala jsem strašný strach a byla jsem bledá jako stěna. Podepsání smlouvy proběhlo v klidu a všichni byli veselí a spokojení. Jenom já jsem byla pořád nervózní. A rodiči jsem šla na slavnostní oběd do naší oblíbené restaurace. Přiťukli jsme si na můj úspěch a vesele si povídali. Když jsme přišli domů,pustila jsem se do příprav. Hotová jsem čekala na Dana,až si mě tu vyzvedne. Šli jsme do pizzerie. Usadili jsme se a objednali si.

,,Tak jak to teď budeš mít?“vyzvídal Dan.

,,No,čeká mě skládání repertoáru,nahrávání,natočit klip k hlavnímu singlu a pak nějaký konzík.“vychrlila jsem ze sebe plán na nejbližší dobu.

,,To budeš mít asi dost narvanej diář,ne?“kouknul na mě smutně.

Naklonila jsem se k němu a pošeptala:,,Na tebe si vždycky čas najdu.“

Dan mě doprovodil domů a ještě dlouho jsme stáli před barákem. Doma se ještě svítilo.

,,Ahoj,sem doma.“zařvala jsem v předsíni.

,,Nazdar zpěvačko. Co to bylo za kluka s tebou?“vyptával se táta.

,,Aale,kamarád.“mrkla jsem na něj.

Usmál se na mě a plácl po rameni: ,,Jo,to sem viděl.“a se smíchem odešel.

Fajn,takže i doma mi to prošlo. Další den jsme šly s Kikčou plavat. Poslední dobou jsem ji nějak zanedbávala.

,,Takže z tebe bude hvězda,jo?“nemohla tomu uvěřit.

,,No,to se uvidí. Mám strach,že se nechytim.“svěřila jsem se jí se svými obavami. Výborně jsme si zablbly,jak to umíme jen my dvě,

 

Týden na to mi začala příprava. Nejdříve mi představili tým mladých lidí,kteří mi skládají písničky. Jak jsem později zjistila,byli to super lidičky. Stačilo říct svoji představu a už byl na světě nějaký song. S Térem ,zvukařem,jsme si s tím vždycky pohráli a vyladili k naší spokojenosti. K sobě jsem dostala i kluky s nástroji,protože nemám ráda,když někdo zpívá a za ním není žádná kapela. Na zkoušky jsem s sebou občas brala i Dana,ale musela jsem mírnit zbytek kapely. S klukama jsme byli skvělá parta a občas jsme dělali blbiny. Ale co si budeme povídat,Danda patří mezi mírně žárlivé a já ho nechtěla moc dráždit. Jasně dával najevo,že patříme k sobě. Občas jsme byli jako siamská dvojčata. Gipsy Dana zbožňoval,rodiče ho brali,Kikina si s ním taky rozuměla a já ho milovala.

  

Už jsem měla všechny písničky dané dohromady,s Markem,Tomášem a Davidem jsme byli výborně sehraní,mohlo tedy začít nahrávání. S Danem jsme spolu byli už dva měsíce a bylo nám spolu stále lépe. Teď už přišlo na řadu samotné nahrávání. Písničky se mi moc líbily. S Térem jsme je upravili tak,aby mi sedly přímo na tělo. Ve studiu jsem trávila spoustu času a jen taktak jsem stíhala Dana a Kikču. S učením to také nebylo zrovna růžové. To se poddá. Nahrajeme cédo a program bude volnější,myslela jsem si. Jak já se tehdy mýlila.

Poslední den natáčení jsme si udělali malou party.

,,Tak na naši novou hvězdu.“pozvedl svou sklenku Petr. Za ty týdny jsem si s Fírou potykala.

,,Ehm,ehm.“ozvali se samozřejmě kluci.

,,Omlouvám se,na naše nové hvězdy.“opravil se Petr. Kluci kývli na souhlas.

,,Tak a máme na čas pohov,ne?“radovali jsme se.

,,Na to zapomeňte. Teď začne opravdová práce! Budete vystupovat,chodit se ukazovat na hudební kanály…“uzemnil nás Petr.

Mě i klukům pěkně sklaplo. To asi moc času mít nebudeme,napadlo nás. Dostali jsme jenom týden oddech. Pozvala jsem Dana k nám. V pokoji jsem zapálila svíčky a pustila naše oblíbené cédo.

,,Ještě není oficiální,ale chci ti věnovat svoje první cédo.“zasmála jsem se na Dana.

,,Na památku,poprvé.Týna.“přečetl nahlas.

Poprvé bylo i s podpisem. Prostě moje premiéra.

,,A já sem ti nic nedones.“sklopil oči.

Sedla jsem si k němu na klín a políbila ho.,,Donesl si mi sebe,to je to nejlepší.“

Vzal mě do náruče a odnesl na balkón. Tam jsme v obětí sledovali západ slunce a mazlili se. Jsme spolu už čtyři měsíce a je nám spolu stále lépe. Byl to takový náš osobní křest mého cédéčka. Byla už tma,když se Dan zvedl a šel domů. Nerada jsem ho pouštěla.

   Se skupinou jsme jezdili po zábavách a seznamovali lidi s naší hudbou a hlavně mým hlasem. Na zábavách jsme prodávali naše disky a doufali,že se rozšíří dál. Z krajské hitparády jsme se dostali do celostátní a týden za týdnem jsme stoupali. Naše cédéčka se prodávala docela slušně a na hudebních kanálech se hrál videoklip k našemu prvnímu singlu. Petr nás pozval na oběd.

,,Pánové a dámo. Chci vám oznámit velice důležitou věc. Za dva týdny budete mít svůj první velký koncert!!!!!!!“ vypálil na nás jako blesk z čistého nebe.

Všichni v restauraci si museli myslet,že jsme utekli z Jedličkova ústavu. Tolik jsme dávali najevo své nadšení.

  Dan měl výbornou motorku a tak jsme si vyjeli do přírody. Dan vzal deku a já udělala jídlo.

,,Doufám,že tu nebude moc mravenců.“ Nesnáším totiž všechno,co má více než dva páry končetin.

,,Neboj,sem tu já. Vyženu je.“plácnul se do hrudi Dan.

 Musela jsem se smát.

,,Čemu se směješ?“vyběhl za mnou Dan.

Chvíli jsem před ním utíkala,až jsem se svalila na deku,kterou jsme si předtím rozložili. Podívali jsme se na sebe a začali se vášnivě líbat. Jídlo? Kdo potřebuje jídlo? Ani jsme ho nenačali. Mazlili jsme se a postupně si sundávali jednotlivé části oblečení. Ne,že bychom toho na sobě měli v létě hodně. Už jsme byli jenom ve spodním prádle a bylo jasné k čemu dojde. Ale to bych nesměla být já,aby se něco nestalo. Začal mi zvonit mobil.

,,Neber to.“prosil mě Dan.

Kdyby mi volal někdo jiný,nevzala bych to,ale volal David.

,,No,co je?“ ohlásila jsem se. Zrovna teď se to vůbec nehodí.

Za chvíli jsme odložila telefon a začala se rychle oblékat.

,,Dane,musíme do nemocnice. Tomášovi se něco stalo.“vysvětlila jsem mu situaci.

Beze slova se zvedl a s pohledem:co mám jinýho dělat,sbalil věci a jeli jsme. Když jsme dojeli do nemocnice,byli tam všichni.Marek,David i Petr.

,,Co se děje? Co se stalo? Je v pohodě?“vyhrkla jsem na ně vystrašeně.

,,V klidu,má jen zlomenou ruku.“uklidnil mě Tomáš.

,,Jel na kole a chtěl se vyhnout nějakýmu děcku,co mu vlítlo do cesty a skončil v příkopě.“vysvětlil mi David.

Uf,to se mi ulevilo. Chvíli bylo ticho,ale pak mi cvaklo.

,,No počkat. Ale kdo bude hrát?“Dyť máme za dva týdny koncert!!!

,,To nám taky vrtá hlavou,ale já někoho seženu.“snažil se mě uklidnit Petr.

To teda doufám. Ale i kdyby někoho sehnal,za dva týdny se přece nemůžeme sehrát. Chjoo,já věděla,že se něco stane.

  Druhý den svolal Petr poradu.

,,Tak jsem se celou noc snažil a někoho sem sehnal. Tohle je Jára.“představil nám vysokého pohledného blonďáka. Na pohled docela sympaťák.

,,Tak,na nic nečekejte a honem zkoušet.“honil nás Peťa.

Bylo vidět,že Jára už nějaký ten pátek na kytaru hraje. Po zkoušce jsem letěla za Kikinou.

,,Kiki promiň.strašnej blázinec. Marek si zlomil ruku a za dva týdny máme koncert. Vyfasovali sme novýho borce a…“zlomil se mi hlas a rozbrečela jsem se. Co když to nezvládnem? Kikča mě jako vždycky dokázala uklidnit a zase mi bylo dobře. Kikča je jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě a nedokážu si ho už bez ní představit.

,,Hele,já o tobě vlastně z poslední doby vůbec nic nevim.“napadlo mě najednou.

Kikča mi nechtěla kazit moji radost z plnícího se snu,že jsme se jí samotnou vůbec nezabývaly. Kecaly jsme hodně dlouho. Páni,až teď jsem si uvědomila,jak moc jsem ji zanedbávala.

,,Tak ty máš kluka,jo? To nás musíš seznámit.“ Znělo to spíš jako příkaz.

,,Promiň,kluky dycky trochu komanduju a tak nějak mi to zůstalo.“sklopila jsem oči.

,,Pohoda,dyť tě znám. A ty toho kluka znáš. To je ten,jak jsem s ním byla na disce,když bylo to karaoke.“usmála se.

Rozloučily jsme se a já zamířila domů. Doma jsme si povídala s rodiči jako dřív. Hrála jsem si s Gipsym a s mým osmákem Kokinem. Jak jsem mohla tak dlouho myslet prakticky jen na sebe? Divím se,že mi to někdo už dávno nevyčetl. To se musí změnit. Ale až po koncertě.

  Kupodivu jsme se s Járou sehráli docela rychle. S klukama si skvěle rozumněl. Kdyby ale na mě tak zvláštně nekoukal. Obzvlášť,když jsem byla s Danem. Strašně mě to znervózňovalo.

,,Taak děcka…“začal Petr.

,,Heeej!!“ozvalo se sborově.

,,No sorry. Zítra je váš velký den,tak se koukejte pořádně vyspat a žádný flámy a ponocování,jasný? Jestli nebudete svěží,tak to rovnou celý zrušim.“vyhrožoval.

Když jsme mu slíbili,že budeme fit,propustil nás domů. Na obličej jsem si dala masku,na vlasy zábal,na oči okurku a hodila jsem se do klidu. Vyrušil mě až kdosi,když mi sundal okurku z očí.

,,Fuj,sem se tě lekla.“vypálila jsem Danovi pohlavek.

,,Nápodobně.“zašklebil se na mě.

,,Co to tu vyvádíš?“narážel na můj zjev.

,,Péťa říkal,že máme být zítra fit…“vysvětlila jsem mu.

,,Tak Péťa,jo?“zlobil se naoko Danda.

,,Ale lásko,dyť víš,že moje srdce bije jen a jen pro tebe.“chlácholila jsem ho.

,,A jak si se sem vůbec dostal? Sem sama doma.“napadlo mě.

,,Jsem kouzelnej,to nevíš?“

,,Na to sem přišla už dávno.“

Tu noc u mě Dan zůstal,ale ráno se vypařil jako pára nad hrncem.

 

Aaaaaa,zase ten otravnej budík. A mě se zdál tak krásnej sen… Budu ještě ležet. Ne,Kristýno vstávej,dneska je tvůj velký den. Teprve za chvíli mi to došlo. Vůbec nechápu,jak jsem mohla tak klidně spát. Dyť já mám dneska svůj první koncík.!! No ty krávo!!!!!

 

Hodila jsem na sebe první,co mi padlo pod ruku,ani jsem se nenamalovala a šla na zkoušku. Přede dveřmi mě zarazila kytice tulipánů s lístkem:PRO MOJI LÁSKU.PRO MĚ JSI HVĚZDA UŽ TEĎ. Daník je hodnej. Moje nejmilejší kytky. Třeba to nebude tak špatný den. Na zkoušce jsem s předstihem a tak v hale zkouším zatím sama. Dozpívám a slyším někoho tleskat. Jára je tu taky dřív.

,,Jsi vážně dobrá.“začne hned na úvod.

,,Mám hlad,nezajdem na pozdní snídani?“napadne mě. Nějak jsem ji dneska vynechala.. Zajdeme do nedalekého mléčného baru a objednáme si hruškový koláč a kafe. Když si ráno nedám kafe,jsem naprosto nepoužitelná.

,,Mám strach. Viděl jsi,jak je ta hala veliká?“ doufám,že v tom nejsem sama.

,, To bude v pohodě. Prostě úplně vypni a soustřeď se jen na hudbu a na písničky.“poradí mi Jára. Než dojíme,už nás shání zbytek kapely.

,,Kde se flákáte?“vyjede na nás Petr.

,,My sme tu byli na rozdíl od vás včas,tak sme zkoušeli už předtím a zašli sme si na snídani“uzemnil Petra Jára.

To už nikoho nezajímá. Musíme doladit zvuk. Zkouška je dobrá,snad se podaří i premiéra. Letím domů se převléct. Vezmu si to,v čem jsem s poprvé ukázala Petrovi. Naposledy líbnu rodiče,řeknu kam přesně mají jít a už zase utíkám do haly. Jsem už vážně nervní. Kdyby tu se mnou mohl být alespoň Dan. Ale Petr k nám zakázal komukoliv chodit. No,snad to nějak vydržím. Hala se plní.vypadá to,že je vyprodáno. Teď už ale vážně začínám panikařit. Kristýno dýchej. To zvládneš. Uklidňovala jsem sama sebe. Budu to brát jako obyčejnou zkoušku.

,,Tak lidi,za pět minut začínáme. Tfuj,tfuj,tfuj. Jste výborný.“vběhl do šatny Petr.

Jak tak koukám na kluky,taky jim asi není zrovna nejlépe. Jsou stejně bledí jako já. Povzbudivě se na ně usměji a jdu do zákulisí.

Pět minut uběhlo jako voda a my už jsme měli jít na scénu. Ještě se obejmeme a jde se na to. Kluci jdou jako první a při prvních taktech písničky vylezu na pódium i já. Hala je nacpaná k prasknutí. Jenom vstoupím na jeviště,jsem v úplně jiném světě. Najednou zapomenu na všechno co mě tíží a před sebou vidím jen to,že všichni tihle lidi se na mě přišli podívat a poslechnout si,jak zpívám. Dozpívám první písničku a rozhlédnu se kolem. Vypadá to,že máme docela úspěch.

,,Ahoj. Jak se tu dneska všichni máte?“zakřičím do davu.

  Celý koncert si naprosto užívám a je opravdu úžasný. Překvapuje mě,že tolik lidí nás zná a zpívá se mnou naše písničky. Jenom nerada se ukláním a loučím se s publikem. Tohle je můj život. Teprve tady žiji. Naposled zamávat a šup do zákulisí.

,,Koukejte dát ještě jednu písničku! Copak to neslyšíte?“popohání nás Petr.

Má pravdu. Lidi chtějí přídavek. Asi jsme opravdu zabodovali. Vběhneme tedy zase na scénu a  uvítá nás bouřlivý potlesk. Dohrajeme a přidáme ještě jednu písničku. Teď už ale opravdu končíme. Jdeme do šatny.

,,Ty voe. Tak to byl nářez!!“ zhodnotí náš výkon Tomáš.

Všichni jenom souhlasně přikyvujeme. Někdo vytáhne flašku šampusu a už mám v ruce skleničku. Se všemi si přiťuknu a líbnu je na tvář. Blíží se ke mně Jára. Že bych si s ním ještě neťukla?

,,Tak na náš úspěch.“přiťukneme si a on mě začne líbat.

Odtrhnu se právě včas,abych viděla Danovu postavu mizející ve dveřích.

,,Dane počkej. To je nedorozumění!!“

Volám marně. Běží dál a ani se neohlédne. Vrátím se do šatny dost nepříčetná. Dojdu k Jardovi a vrazím mu facku až to mlaskne.

,,O co ti sakra šlo?“vyjedu na něj.

Všichni jsou zticha a sledují nás.

,,Já mám kluka,víš to moc dobře a stejně mě políbíš!“ to už se mi zlomí hlas a já nemůžu dál.

Nemůžu se na něj dívat. Popadnu mikinu a se slzami v očích běžím k Danovi. V pokoji má rozsvíceno. Zazvoním,ale nikdo nejde. Otevřu si tedy branku sama a zakřičím na něj:

,,Dane!Dane prosím tě mluv se mnou.“

Jediné,čeho se dočkám je,že zatáhne žaluzie. Tohle si nezasloužím. Já jsem nic neprovedla. Běžím ke Kikině,ale ta není doma. Asi někde paří s tím svým. S tím svým. Teď jsem si uvědomila,že kvůli jednomu blbečkovi jsem asi přišla o kluka,kterého miluju. Nevím,za kým mám jít. Dojdu domů a vybrečím se aspoň tátovi. Nesnaží se mi radit,jen mě hladí po vlasech a utěšuje,že to bude zase v pořádku. Taky doufám. Táta je super,vždycky mi rozuměl. Vždycky jsem ho měla radši než maminu. Píšu Danovi a snažím se mu dovolat,ale na nic nereaguje.

 

  Na Jardu nepromluvím ani slovo. Dost si to u mě podělal. A hlavně MI to podělal..

Na zkouškách mi nic nejde,pořád něco pletu a už mě to přestává bavit.

,,Poslyš,Týno. Takhle to dál nejde. Už si začli stěžovat i kluci a to už je co říct. Za týden máme bejt v televizi,tak se sebou koukej něco udělat. Nerad bych to rušil.“vezme si mě jednou odpoledne stranou Petr.

,,Petře,kdy se vrátí Tomáš?“ ptám se s nadějí v hlase.

,,Já nevim jestli se vůbec vrátí. Lidi už si zvykli na tuhle sestavu.“

To mi docela sklapne.

,,Ale to je pěkně hnusný,víš to? Tom je s náma od začátku,to zaprvé a za druhý Jardu prostě nesnesu!!“ vybuchnu a třísknu dveřmi.

Jak si to představuje? Moc dobře ví,co se stalo a navíc chudák Tom. Rozhodla jsem se ho navštívit.

,,Ahoj Tome. Tak co ruka?“ ptám se sedajíc si na postel.

,,Co ty tu děláš? Ale celkem fajn,chodim na rehabilitace a už budu moct zase hrát.“uvede mě do obrazu Tomáš.

,,Tome slib mi,že se vrátíš. Chybíš mi tam.“prosím ho.

Jsem tam ještě nějakou chvíli a pak se rozloučím a jdu pryč. Kam půjdu? Domů se mi ještě nechce. Jdu kolem náměstí a vidím diskotéku,kde to všechno začalo. Nad ničím nepřemýšlím a jdu dovnitř. Dneska je tu nějak prázdno zdá se mi. Nohy mě navedou přímo k baru. Piji jednu sklenku za druhou. Někdo na mě mluví,ale já ho nepoznávám. Pak mě chytí a táhne ven. Na čerstvém vzduchu už mi je lépe. Najednou vidím,kdo je ten tajemný neznámý. Je to Kikina.

,,Prosim tě co tu blbneš?“snaží se mě dát trochu do pořádku.

,,Nech mě bejt. Vůbec nic nechápeš.“začala jsem na ni křičet.

,,To si jenom myslíš holčičko. Když si vypadla od Tomáše,volal mi,že seš nějaká divná.kdyby mi volal jenom on,tak sem v klidu,ale psal mi ještě Mára. To už mi bylo dost divný,ale když mi volala tvoje máti,že si nedorazila domů,slíbila sem jí,že se tě pokusim najít. Bože ty si se zřídila.“vychrlí ze sebe vodopád slov Kikina.

,,A co? Proč maj všichni péči? Já je nepotřebuju.“křičím na ni bezdůvodně.

,,Proč maj péči,protože jim na tobě záleží, víš? Máš štěstí,že tě takhle nevidí Dan.“udeří na nejcitlivější místo.

,,Dan mě nemá rád,kdyby mu na mě záleželo,tak mě bude poslouchat. Ale ne,to se mu asi nechce.“rozbrečím se už úplně.

,,Ani nevíš,jak Danovi je. Koukej se sebrat,až ho potkáš,abys vypadala jako nikdy dřív. Si piš,že na takovýhle trosce mu určitě záležet nebude.“ukončí náš hovor a vede mě domů.

Naši to radši ani nekomentují a pomohou mi do postele. Ráno se vzbudím a od rána je to u nás jako v průchoďáku. Nejdřív za mnou přijdou kluci,potom Petr,Kikina a koho bych opravdu nečekala,Jarda. Už mu chci něco ostrého říct,když mě zarazí:

,,Počkej,nech mě chvíli mluvit,jo? Já vim,že sem udělal blbost  a taky toho lituju.Ale já se prostě nemohl ovládnout. Víš jak strašně sem záviděl tomu tvýmu klukovi,když byl na zkouškách. Po tom koncertě jsem měl takovou radost,že sem úplně zapomněl na to,že nějakého kluka máš. Vim,že to byla chyba a omlouvám se ti.“

Najednou nějak nevím,co mu mám na to říct. Tohle jsem vůbec nevěděla.

,,Promiň Járo,já ti teď na to nemůžu nic říct.“ Sklopím oči. Chvíli u mě ještě mlčky sedí a pak odejde. Když zvednu znovu hlavu,uvidím na posteli lístek:DEJ SE PLS DO KUPY.CHYBÍ NÁM NAŠE HVĚZDA.  J.

Má pravdu. Chodí tu ke mně,jako bych byla marod. Musím se dát do kupy,dyť budeme mít poprvé koncert v televizi. Na zkouškách to ještě pořád nejsem já,ale už se do toho zase začínám dostávat. Teď si uvědomuji,že jsem se zase myslela jenom na svoje trable a svoje bolesti. Jak by dopadla naše kapela? Kvůli jedné kapitole mého života bych zahodila CELÝ svůj život. Den před koncertem jsem svolala kluky do zkušebny.

,,Kluci můžu vás o něco poprosit?“ začnu zlehka.

,,Jestli to bude možný,tak povídej.“vybídne mě David.

,,Mám tu jednu písničku a chtěla bych ji zahrát zítra na tom koncertu. Ale pořadatelé ani Petr o tom neví a já nevím,jestli by mi ji schválili. Udělali byste to pro mě?“prosím je.

Zkouknou to a v duchu si to pobrukují. Jára si začne brnkat melodii na kytaru a k němu se přidá i David a Mára. Výborně,kdyby se jim to nelíbilo,tak to hrát nebudou,myslím si.

Přidám se k nim a plně se do toho opřu.

,,Takhle písnička bude mít úspěch. To si psala sama?“otočí se na mě Jára.

Kývnu. Myslím,že ví,pro koho ta písnička je. Ještě si ji párkrát zkusíme a pak už se rozejdeme všichni domů.

 

 Ráno jsem strašně nervózní. Nejsem nervózní z toho koncertu,ale z toho,co bude po něm.

Taťka mě a Kikinu odveze na místo činu a vrátí se domů. S maminou se domluvili,že se budou koukat v televizi. S klukama  máme zvukovou zkoušku,ale moji písničku nehrajeme. Ta bude překvapení celého večera. Nikdo ještě nic neví. Po zkoušce jdeme všichni i s Kikinou na oběd. Klukům jsem nakázala,aby o té písničce před nikým nemluvili. Ani před Kikinou.

Vrátíme se z oběda a pustí se do nás vizážisti a kostymérky. Na vlasy jsem si nedala šáhnout,ty jsou pro mě svaté. O vlasy se starám jedině sama. Jediný,kdo s nimi může pracovat je mámin známý kadeřník. Je úžasný.

Už se blíží hodina H a je to divné,ale já nejsem ani moc nervózní. Přišla jsem na to,že nic už nemůže být horší. S klukama blbneme a trochu jistoty mi dává i Kikina. Vypadá to,že si hodně rozumí s Járou. Nebyli by špatná dvojka.

Do začátku je pět minut a já jsem překvapivě klidná. Dneska jsem si dala obzvláště záležet,aby mi to slušelo,protože jestli to nevyjde dneska,tak už nikdy.

Na pódiu slyším Petra. Už nás uvádí a snaží se navnadit naše fanoušky. Za tu chvíli co spolu hrajeme už jich máme celkem dost.

Jako na našem prvním koncertu jdou na scénu první kluci. Uvítá je bouřlivý potlesk. Začnou hrát a já začnu zpívat ještě v zákulisí. Je to výborné divadlo pro diváky.

Koncert je úžasný,ještě se nám snad žádný tolik nepovedl. Nevím,čím to je. Jestli tím,že už nemám prakticky co ztratit nebo jsem jenom odhodlaná třeba i vypustit duši. Zpívám už poslední písničku a myslím na to,co teď přijde. Dozpívám a vychutnávám si ten krásný potlesk. Petr už jde na pódium,aby ohlásil konec,ale já ho zarazím tím,že začnu mluvit.

,,Ahoj. Teď vám zazpívám novou písničku a doufám,že se dostane k těm správným uším.“

Kývnu na kluky a do předehry zašeptám: ,,Ta je pro tebe,Dane.“

Tahle písnička mě naprosto pohltí. Když jsem ji psala,vydala jsem na ni všechny pocity,které ve mně byly a všechno,co jsem tak dlouho toužila Danovi říct,jsem řekla tou písničkou.

Dozpívám a ještě chvíli je ticho. Potom se strhne ohlušující potlesk. Vypadá to,že tohle teď bude náš nový hit. Měla největší potlesk ze všech.

Jdeme do šatny mlčky.

,,Nikdy sem tě neviděl zpívat tak dobře. Čím to je?“ zeptal se mě David.

Sama nevím. Dneska to bylo takové jiné. Zvláštní.

 

Výsledek,který jsem čekal se nedostavil.Dny plynuly a já si pomalu zvykám,že budu bez Dana. Ikdyž s tím nejsem úplně smířená. Jára se po koncertu někam vypařil s Kikinou a podle toho co jsme od obou slyšela se rozhodně nenudili. To je výborné. Aspoň se už nestane nějaké to nedorozumění. Stále máme spoustu večírků a koncertů a já se soustředím jenom na tohle a na školu. Teď Kikina zanedbává spíš mě. Ale aspoň vím,jaké to je. Hodně chodím s Gipsym na procházky. Je to teď můj nejlepší kamarád. I beze slov vím,že mi rozumí a dokáže mě krásně uklidnit.

,,Hele,domluvil jsem se s Evžou,že mu tam zahrajete,jo?“oznamuje mi Péťa.

,,Jasně,přece jenom je to i jeho zásluha,že jsem teď tam,kde jsem,ne?“kývnu mu.

Nevím proč,ale chtělo se mi tam i nechtělo. Nechtěla jsem se vracet na místa,která si spojuji s Danem. Přece jenom jsem to ještě nepřenesla přes srdce.

Ráno jsme zamířila jako vždy na zvukovou zkoušku a zpívala jako vždycky. Když jsme měli pauzu,poprosila jsem zvukaře,aby mi tam dal Glorii. Chtěla jsem si zase zazpívat něco jiného než vlastní písničky. Zase jsem se pořádně odvázala a bylo mi jedno,kdo mě vidí.

Večer se zaplní celá diskotéka a já jsem tentokrát vyšla na pódium jako první.

,,Zdravim. Jak se tu dnes máte?“ozývá se křik a jásot.

Začínáme pěknou peckou a pokračujeme dalšími písničkami z našeho cédéčka. Výborně se bavím a nejvíc se mi povede poslední písnička. Písnička,kterou jsem napsala pro Dana. Měla jsem pravdu,když jsem říkala,že to bude nový hit.

,,A teď vám zazpívám písničku,díky které si mě všimnul jeden milý pán,který mi pomohl až sem.“

Na tomhle kousku jsem se domluvila odpoledně se zvukařem.

Pustila jsem se do toho a očima projela první řady. Zastavím se jako tenkrát u nádherných očí,které se do mě vpíjejí. Jsem jako v tranzu a vnímám pouze hudbu,sebe a ty nádherné oči,které mi tolik chyběly. Ani se mi nechce věřit,že už je konec písničky a já musím přerušit kontakt a odejít do šatny.

,,Dneska to bylo naprosto úžasný. Hlavně ta poslední písnička,na co si to tam tak koukala?“otočí se na mě kluci.

Ale já je nevnímám stejně jako tehdy Kikinu,protože se zase koukám do těch milovaných očí a jejich vlastníka,který se vynořil za dveřmi.

Kluci se taktně vypařili jako pára nad hrncem a nechali nás s Danem samotné.

,,A-ahoj.“víc ze mě prostě nevypadne.

,,Ahoj. Ehm,sluší ti to.“povídá Dan.

,,Co tady děláš?“ vypálím to,co se mi nejvíce dere na jazyk.

,,Já. Byl za mnou Jára…“začíná vysvětlovat. Aha.

,,No,a všechno mi to vysvětlil a já zjistil,že sem se choval jako debil…“ dál už se nedostal,protože jsme se mu vrhla kolem krku a začala ho líbat.

,,Já sem byl úplně na dně,když sem byl bez tebe. Lituju toho,že sem si to nenechal vysvětlit. Byl sem na všech koncertech,co ste měli někde poblíž. Potřeboval sem tě vidět. Když sem tě slyšel v té televizi málem  mi puklo srdce,když jsem slyšel tu písničku. To si psala ty?“ zeptá se mě náhle.

Přes slzy nemůžu mluvit a tak jenom kývnu na souhlas.

,,Pak za mnou přišel Jára a všechno mi vysvětlil a já si uvědomil,že bez tebe sem byl jen tělo bez duše a..“ nemluvil,protože jsem ho přerušila.

,,Nemluv už,drž mě a už mě nepouštěj.“ Tentokrát jsem dávala opravdový příkaz.

Sedíme a nasáváme ze sebe ztracenou energii,když přijdou kluci.

,,Takže tady už je všechno v pořádku,že?“ ujistil se Petr.

,,Znamená to,že máme zpátky svoji starou dobrou hvězdu plnou života?“ ptají se kluci.

,,Na to vsaď moje vlasy. Ještě lepší.“slibuji jim.

,,Péťo,co kdyby Jára zůstal a hrál i Tomáš? Jako že by nás bylo víc…“vyslovila jsem úžasný nápad.

,,Co vy na to hoši?“ otočí se Petr na zbytek kapely.

,,Jasnýýýýý.“

 

Časem z Kikiny vypadne,že jsme na té diskotéce v den karaoke show nebyly náhodou,ale že moc dobře věděla,že tma něco takového bude. Ovšem nečekala,že se to takhle krásně zvrtne.

Lepší konec jsem si snad ani nemohla přát. Kapela zůstala v plném obsazení,z Jardy se stal můj nelepší kamarád a s Kikinou jim to klape. Pracujeme na nových písničkách a stále máme kde hrát. A co je to nejdůležitější,mám zpět  druhou půlku svého já,Dana.

---