Chata

Napsal jsem to před lety a nedávno to vyhrabal... Edax Omnium

                                                                      Vlčí chata                

                                                                             
...Vyskákali jsme z autobusu a spatřili scenérii, kterou narušoval snad jen náš autobus! Nádherné vrcholky se skvěly ve slunečním světle, jako požehnaná panenská příroda! Nejdřív jsme jen zmateně kroutili hlavami, nakonec se však všechny zraky upřely na omšelou chatu z černých trámů s doškovou střechou. Vypadal tajemně, ale zároveň zapadala do krajiny. Klika u hlavních dveří se otočila. Všemi ušními bubínky projel jako střípky ledu ostrý zvuk. Ze škvíry vykoukla vousatá tvář správce."No to je dost, že jste tady! Tak pojďte honem, nebo mi tu zmrznete!" zavolal a otevřel dveře dokořán. Několikero párů neochotných rukou sebralo tašky a lyže s hůlkami, a několikero neochotných párů nohou se vyrazilo směrem k chatě."Pojďte rychle, nevyneste mi teplo z domu!" pobízel dál správce. Oklepali jsme ze sebe sníh a hned na to se rozběhli prozkoumat naše nové zázemí.Předsíň byla opravdu s velkým "P".Chata vypadala zvenčí mnohem menší, než ve skutečnosti byla. Na stěnách byli koberce a na parapetech hořely svíčky, až na jednu zapomenutou.
    "Tak co myslíš?" obrátil jsem se na své druhé Já...Viktora.
"Hmmm, něco tomu chybí, počkej...",natáhl se po sirkách, které ležely na parapetu a zapálil jednu ze svíček"...teď je to dokonalé!"
Oba jsme se rozesmáli.
"Jistě, dokonalé hnízdečko!" poznamenal.
"A k čemu?"
"No, v předpovědi říkali, že bude dost špatné počasí, takže co budem dělat, když ne lyžovat?Hmm?"
"Čteš mi myšlenky." řekl jsem a oba jsme pohledy doprovodili houf děvčat, která právě procházela kolem.
    Nastěhovali jsme se do pokojů po dvou, odpočívali a pak sešli dolů na večeři.V čele stolu stál hlavní vedoucí Jakub Kratochvíl, kterému se neřeklo jinak než "Kráťa". Odkašlal si,podíval se zálibně na své zlaté rolexky a pravil:"Takže, milá děcka(nejeden obličej se přitom oslovení změnil v kyselý), uděláme to následovně: Zítra ráno budíček v osm nula nula, tak se koukejte pořádně vyspat a žádný dlouhý ponocování..."přejel nás pohledem, a pozastavil se nad mým a Viktorovým výrazem naprosté nevinnosti, pak pokračoval:"...jelikož zítra je naplánovaná ranní vyjížďka, hned po snídani, potřebuji vás čerstvé!" To už jsme nebrali na lehkou váhu. Když Kráťa řekne "ranní vyjížďka" ,tak to znamená, že bude o co stát. Navíc není dobrý nápad ho příliš provokovat. Mývá zvláštní nápady co se týče trestů! Například naposled nás s Viktorem nechal sedět v seize* pěkných pár hodin a to na pěkně studené podlaze!
    Kráťa se trochu uvolnil,"Ale teď si dáme skvělou večeři na uvítanou, tak si to užijte...třeba je vaše poslední!" dodal s úsměvem a posadil se. Tohle byla další z jeho oblíbených vtípků, strašit nás k smrti. Ale na druhou stranu, jste si s ním mohli užít spoustu legrace!
    Večeře proběhla bez obtíží. Všichni jsme svorně vstali, řekli:"Dobrou noc!" a šli do svých pokojů. S Viktorem jsme s radostí přijali pár polibků na dobrou noc, a pak už zapadli do svých "kutlochů".
    Ráno jsem se ke vstávání musel trochu nutit, ale nakonec se mi to povedlo a pomohl jsem s tím i Viktorovi. Vrátil mi to. Chtěli jsme snídani, tak jsme vyšli z pokoje a přivítalo nás jen úplné ticho."Halóó!?" Zkusil jsem zavolat, ale nikdo neodpověděl.
"Tohle může znamenat jen dvě věci. Buď nějakej Kráťův uhlej vtip, nebo odešli bez nás." řekl Viktor.
"Anebo přiletěli mimozemšťani a odnesli je!" opáčil jsem.
Nahlédli jsme do dívčího pokoje. Byl úplně prázdný, ale to není vše. Vypadal jako by dívky ve spěchu vstali a pak odešli.
    Ze zdola se ozvalo jakési temné žuchnutí. Oba jsme ztuhli a podívali se dolů na konec schodiště. Podívali jsme se s Viktorem na sebe."Tohle nevypadá dobře!"
"To tedy ne, ale měli bychom se tam podívat." řekl jsme a snažil se schovat chvění v hlase.
Sešli jsme schody a oba dva potlačili chuť k dávení. Na protější stěně, která předtím nebyla vidět byla rudá skvrna ve tvaru růže, ale mnohem větší!
"Co se to k čertu děje? Jestli je tohle fór, tak pěkně ujetej!" skoro zaječel Viktor. Oba jsme sestoupili do chodby. Po stěně a podlaze se táhla další rudá skvrna a mizela ve dveřích do kuchyně. Odtamtud se ozývaly ty tlumené rány a nárazy.
"Já myslím, vzít nohy na ramena!" řekl jsem.
"Tohle nám nikdo neuvěří!"
"A co ta krev na stěnách, co? Tý si jako nikdo nevšimne?"
"Vsaď se, že až odejdem a pak se vrátíme , tak oni tady na nás budou čekat a dostanem sprďana! Já říkám jít se tam podívat!" odporoval dál Viktor.
"Moc čteš detektivky a podobný hovadiny, to ti teda řeknu! Ale nehodlám se tou pustinou trmácet sám. Půjdu s tebou a nakonec dáš na má slova. Věř mi!" řekl jsem a pohlédl zpátky na dveře.
Na dveřích nebyla jen krev. Byly tam taky rýhy, jako kdyby se tam zařízlo pět nožů zároveň.
Stáli jsme u dveří do kuchyně a poslouchali. Už bylo zase ticho. Viktor se natáhnul po klice. Náhle se dveře vytrhly z pantů a odletěly dovnitř do kuchyně. Teď byla v portálu úplně jiná věc. Viděl jsem to na obrázcích a v jednom nebo dvou filmech. Byl to vlkodlak. Ohromné chlupaté torzo na dvou silných vlčích nohách. Dvě tlapy, skoro lidské, ale zakončené drápy ostrými jako břitva. Stál ve dveřích a prohlížel si nás. Oba jsme byli jak přimražení, nemohli se ani pohnout.Rychlostí blesku vyrazila pravá tlapa a zabořila drápy Viktorovi do hrudi! Viktor naposledy vydechl a svalil se na zem. Dvě oči jako Měsíc v úplňku se zaměřily na mě! Poslední co jsem si uvědomil než nastal konec bylo, že na levém zápěstí byli zlaté rolexky!


"Pane...pane, proberte se! Jste v pořádku?" bylo první co Kráťa slyšel. Nepamatoval si vůbec nic. Jen jak se včera večer po večeři, díval v pokoji na Měsíc. Tu noc byl úplňek. A bylo to vůbec včera?
"Kde to jsem?"
"Záchranná stanice Krkonoše. Našli vás ležet ve sněhu, pár kilomatrů od Vlčí chaty. Pamatujete se co jste dělal naposled?" ptal záchranář.
"Já... ne, nevzpomínám si." řekl Kráťa. Nahmatal své zlaté hodinky, ale něco se mu na nich nezdálo. Divně mu klouzaly. Povytáhl je dál na ruku, a pak hned zase vrátil na místo. Co se to děje? ptal se v duchu sám sebe. A co dělá ta krev na mém zápěstí?
 








*posed na nártech, známý sportovcům praktykujícím bojové sporty

---