Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž den zhas'
08. 08. 2006
2
0
497
Autor
Gael Stern
Venku svítá, měsíc, ten lhář
sklízí róbu svou.
Tiše spíš, já mám den tváří v tvář,
vše je tak jiné najednou.
Svou lásku jednou dáš mi,
máš to v očích, já to vím.
Tobě náležel jsem ve tmách
a věřit chtěl jsem lžím.
Teď už slunce vůz je v dálkách,
ty prcháš bůh ví kam...
...mě náhle dochází,
že budu sám.
Toužím dál ať smíš být mi vším,
cítím blízkost tvou.
Jenže já už snům nevěřím,
teď pevně stát chci na nohou.
Svou lásku jednou dáš mi,
máš to v očích, já to vím.
Tobě náležel jsem ve tmách
a věřit chtěl jsem lžím.
Teď už slunce vůz je v dálkách,
ty prcháš bůh ví kam...
...mě náhle dochází,
že budu sám.
Ztrácím, vím, že ztrácím...
Co tu zmůže pláč,
co dá se říct?
Hledět musím zítřkům vstříc!
Teď už slunce vůz je v dálkách,
ty prcháš bůh ví kam.
Mě náhle dochází,
že rád tě mám...