Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se6.8.
Autor
L.U.B.
Bylo 6.8.
Pak už L.U.B. přijel do malý staničky Strašnice, která přesto že je jen dvoukolejná, tak na protější koleji stála naprosto nepochopitelně další 451, ale opuštěná. L.U.B. zalovil rukou do batůžku, á UŽ TO MĚL, opatrně vyndal audiokazetku, Hypocrisy - Fourth dimension, koupil jí už dávno. Rád by si jí teď pustil.
Šel po schodech nahoru, je to lávka, je už zrezivělá, ale on po ní prostě jen tak šel. Vlezl do opuštěný
Na nástupišti se zatím stihla nakupit slušná hromada mladejch lidí, jsou to studenti z místní VŠ o který L.U.B. neví, že tady je,ale ví i bez ptaní, že jsou to prostě studenti. Pozoroval jak někteří nadávaj na Hypocrisy a jiní zase házej hárama a hrozej ve vzduchu pěstma.
Po chvilce L.U.B. spozoroval, že do stanice přijel na druhou kolej nákladní vlak, na třetí osobní vlak, na čtvrtou ¨lego¨ a na pátou zatím nic.
Dvoukolejná zastávka, pomyslel si L.U.B. a pozoroval odplazivší se lego. Studenti mezitím nastoupili do jednoho z vlaků a nástupiště zelo prázdnotou. Všude se ozýval hluk lokomotiv a vagónů a nebylo slyšet L.U.B.ova slova. Vlastně spíš slov: ,,Hééj, kde je ta 451??, to ty kokoti odtáhli, jo?“ zvolal L.U.B. směrem k okýnku kolemjedoucího lega, ze kterého vykukoval fíra v čepici. „Jó vole, to vodešlo“
L.U.B. se nachvilku odmlčel, trvalo mu asi 13 vteřin, než se dokázal vyrovnat s faktem, že Fourt dimension - souputnice téměř poloviny jeho života, je navždy pryč. No ale v dnešní době internetu?..... phe
Odpoledne už se L.U.B. pohyboval kdesi v Praze 8, ale v tu chvíli najednou uviděl něco, co mu zmrazilo krev v žilách. Byla to Eliška, jeho sousedka a spolužačka ze základní školy. Nejdřív se kamarádili, ale potom už ne, Eliška L.U.B. vždycky nadávala a posmívala se a L.U.B. se stejně vůbec nelíbila, byla velice ošklivá, rysy ve tváři téměř mužské a postavu zborcenou. Byla zlá!
L.U.B. viděl, že Eliška jde v čele zástupu dětí ve věku cca 10-13 let, v ruce svírá bílou hůlku a jde zavěšená v rámně starší ženy.
Ano Eliška oslepla a její chůze se změnila, nohy má teď do X, šmajdá a její chůze je nejistá s tendencí k záklonu. Eliška byla dcera chudého romského dělníka a zanedbané matky alkoholičky, byla dítě ulice.
L.U.B. pocítil nad Eliškou lítost, ale pak změnil tok svých myšlenek a odešel.