Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVůně Tramtárie
19. 08. 2006
9
3
1901
Autor
Jacques
Světlo ve dne, stíny v noci
a přece světlo.
Vozy jakoby si spletly strany, hnány městem nepozvány.
Města, výkladní skříně vystavěné na stokách.
Lidé jsou jen karikaturami, jako hyeny bažící
po dalším snímku do alba,
po dalším zářezu do pažby,
po dalším bezcílně promarněném dni...
Jen kočky a psi se k sobě choulí,
dávaje si trochu tepla, lásky.
Unavené autobusy ochotně naloží další stáda
a autodráhy mlčky snesou další kroky směřující odnikud nikam, nikdy...
A zelená vojska přesně sestříhaných stromů,
pochodujíc v rytmu kvílení šíleného větru - na místě.
Nad vším hlásá kostel, pravidelně, bez přestávky,
svolávaje lidské duše, vymáhaje pohledávky.
Ale supi se slétají do pekla, záviděje kormoránům, kteří na smutných velkých lodích opouštějí Tramtárii.
Ptáci jsou jak mraky skrývajíce tyto scény - to aby slunce nemuselo plakat.
Ale pak obloha ztemní a slunce stejně pláče,
slzy přikrývají absurdní divadlo,
smývaje jeho hříchy,
a další lidská duše vydechla
naposled.
- Jacques -
a přece světlo.
Vozy jakoby si spletly strany, hnány městem nepozvány.
Města, výkladní skříně vystavěné na stokách.
Lidé jsou jen karikaturami, jako hyeny bažící
po dalším snímku do alba,
po dalším zářezu do pažby,
po dalším bezcílně promarněném dni...
Jen kočky a psi se k sobě choulí,
dávaje si trochu tepla, lásky.
Unavené autobusy ochotně naloží další stáda
a autodráhy mlčky snesou další kroky směřující odnikud nikam, nikdy...
A zelená vojska přesně sestříhaných stromů,
pochodujíc v rytmu kvílení šíleného větru - na místě.
Nad vším hlásá kostel, pravidelně, bez přestávky,
svolávaje lidské duše, vymáhaje pohledávky.
Ale supi se slétají do pekla, záviděje kormoránům, kteří na smutných velkých lodích opouštějí Tramtárii.
Ptáci jsou jak mraky skrývajíce tyto scény - to aby slunce nemuselo plakat.
Ale pak obloha ztemní a slunce stejně pláče,
slzy přikrývají absurdní divadlo,
smývaje jeho hříchy,
a další lidská duše vydechla
naposled.
- Jacques -
3 názory
Marguerite
25. 06. 2007
J'aime bien.surtout l'atmoshere.et puis trop réel...je veux partir,j'attend le tram nommé la désir!
londonderry.eire
27. 12. 2006
Děkuji za možnost si tohle přečíst.
Druhé tvoje dílo a druhý tip ... zbytek si pošetřím na jindy. Opravdu dík.
Vzdálený_hlas_moře
06. 09. 2006
takové texty jsou pro mě přitažlivé... asi tou skepsí a nadějí (která většinou nikde není vidět, ale proč by to člověk jinak psal... když by ji neměl v sobě....) t*
stejn dík.. i zápornou kritiku rád vyslechnu.. jen mohl bych tě požádat o specifikaci? nebo prostě jako celek?