cesta jediného kolemjdoucího

shozené hlavy zůstaly vyvráceny

za odcházejícími jeleními torzy

ve chvíli kdy kohout

ještě nepřeřízený ze zimního času

odbil čtyři hodiny

hlas měl jako cinkot lžičky v ranním kakau

vzbudil se a vystoupil z vany

na jeho počest byla rozbalena

červená silnice zrychlující v serpentinách

dvě žárovky bouchly místo šampaňského

přestal ostřit

stal se krátkozrakým věštcem

bez přirozeného citu

jel ulicemi

v den, kdy se lidé cítí šťastnější

než doopravdy jsou

kdy se elektrické vlasy vzpřímené dívky

bez vědomí kohokoli v sauně na trolejích

spojily s flaušovým sakem muže

s usmívajícím se zátylkem

lidé cyklily na jezdících schodech

jako naivní pouťoví poníci

první den v práci

domy o několik centimetrů povyrostly

nebo se části populace vrátil flashback z dětství

„den kdy se lidé cítí šťastnější než doopravdy sou

by měl bejt kurva bezpodmínečně označenej v kalendáři“

řekl si

a všichni najednou se bezmyšlenkovitě usmáli