Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZa oknem je chlapec...
19. 08. 2006
1
0
1826
Autor
bingol
Jako pláštík šílenství,vidím tvoji touhu,
ve všem chtěls mít prvenství,
teď utápíš se v louhu,
v lázni milosrdenství...
Byl jsi tam,ta tvář za oknem,ano,teď už to vím...
Křičíš,ať jdu honem ven,
jen nevím,proč tě neslyším...
Snad nechci,snad nemohu,
asi mám strach,však já ho přemohu!!!
Neboj,slibuju!!!
Ach,jen další slib,houstne jimi vzduch...
A každý druhý nesplněn,Bože,to je puch!!!
Stojím a koukám,jen to asi umím,
ubohými výmluvami svoji touhu tlumím...
Tisknout tě v zoufalém obětí,
zalykat se slastí,
slzami dojetí...
Ale kam to jen tak vede,kam?
Jen se pořád hloupě ptám...
A ty stojíš za oknem,hledíš na mne líbezně,
a mně krev to pije...
Kam jen tohle vede,tvé srdce nejspíš přede,
při pohledu k nám...
Avšak pouto domova já trhat nechci,
nechci vyjít ven,tam do chladu,
v lásce dostala jsem už lekci,
před vroucí vášní srdce,
dám přednost chladu čtyř holých stěn...
Snad to pochopíš,
stejně nemluvíš,
žal můj necítíš...
Táhni o dům dál...
ve všem chtěls mít prvenství,
teď utápíš se v louhu,
v lázni milosrdenství...
Byl jsi tam,ta tvář za oknem,ano,teď už to vím...
Křičíš,ať jdu honem ven,
jen nevím,proč tě neslyším...
Snad nechci,snad nemohu,
asi mám strach,však já ho přemohu!!!
Neboj,slibuju!!!
Ach,jen další slib,houstne jimi vzduch...
A každý druhý nesplněn,Bože,to je puch!!!
Stojím a koukám,jen to asi umím,
ubohými výmluvami svoji touhu tlumím...
Tisknout tě v zoufalém obětí,
zalykat se slastí,
slzami dojetí...
Ale kam to jen tak vede,kam?
Jen se pořád hloupě ptám...
A ty stojíš za oknem,hledíš na mne líbezně,
a mně krev to pije...
Kam jen tohle vede,tvé srdce nejspíš přede,
při pohledu k nám...
Avšak pouto domova já trhat nechci,
nechci vyjít ven,tam do chladu,
v lásce dostala jsem už lekci,
před vroucí vášní srdce,
dám přednost chladu čtyř holých stěn...
Snad to pochopíš,
stejně nemluvíš,
žal můj necítíš...
Táhni o dům dál...