Osud....

Osud......

Modrý oči  měl a ve všem mi rozuměl.

Byli jsme nejlepší kamarádi, měli jsme se strašně rádi.

Byl to kluk mých snů, byl náplní všech uplynulých dnů.......

Pak přišel okamžik, kdy se na mě podíval a vší silou mě zdvih.

Držel mě pevně....

tak pevně,až jsem se ho začala bát. Už to nebyl kamarád!

Já vykřikla "Nechci!"

On jen řekl "keci..."

Já jenom stála, asi proto,že jsem se ho bála!

Najednou se omluvil a dlouze mě políbil......

A Teď´?

Bříško mi roste čím dál víc,že ho miluju nebojím se mu říct!

Všechno jsem mu odpustila, vím, že nebyla to chyba!

Všechno je osud, i ten úlet s ním,

a i kdybych chtěla, tak to zpátky nevratim.....!