Odpolední posezení

Sedím takhle odpoledne a pozoruji mraky jestli bude pěkně a nebo spadnou kapky. Kapky i s mraky a příkryjí mne když ležím u trávy a pozoruji nebe. Kapky co se do mého těla vsakují stavájí se mnou a já jimi já je dobře znám kazdýden je potkávám. Potkávám na cestě do práce kde nemá místo usměv ani reakce. Reakce i usmev teť mám když na nebe se dívám. A když pozoruji nebe tak jak moře se mi jeví občas kapky spadnou , to vlny přes okraj se vlní. Nejen pozorovat ,ale zaplavat si tam , honit mraky a hrát si s nimi hrátky na schovku i na bubáky. Mraky ty se neumějí tvářit jsou černé a nebo umí zářit nezmění svuj vzhled tak jak by si mohl někdo přát teť. Jsou neoblomní a já též, nehrají si na pravdu a lež. Teť už nejsem sama mám sebe , nebe , mraky a kapky co s nimi objevím svůj nový svět kde je možne vše, né jak teť ! Tak pa a mějte svůj svět který je, já mám mraky a kapky a je mi příjemně tak čau a už mne neuvidíte , opouštím váš svět a nevrátím se více. Teť mám mraky , jsou to dobří přátelé a já mam svuj svět kde s nimi budu i přes tisíc let.

---