Můj záhir

Proč jen znám
moudrá slova proroků
o sebedávání a braní

Poslední sůl se
z očí nestírá,
kreslí prý na tvář
spletitou krásu

Jsi záhirem uvnitř
mojí pýchy,
dík tobě neznám smíření

Jsi poslední kůrkou
tvrdnoucího chleba,
vylámu se o tebe

Jsi oheň, co mě
kvůli ješitnosti
zanechává chladnou

Jsi půl druhého dne
dál na západ pod
jižním azimutem
chci s tebou složit hlavu

avšak

Jsme si vzdáleni
jak proužek mízy,
kterou rozťal blesk
(a já jsem hrom)