Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlokaní steaky
26. 08. 2006
0
0
497
Autor
D.E.
Klokaní steaky se salsou a oblohou.
Tak tohle bylo poslední jídlo, na kterém si Johnny pochutnal.
Ani neviděl, jak ruce hostinského posbíraly po stole rozkutálené mince s hbitostí, která přísluší jenom prstům, které tuto činnost provádí každý den, a kterou by mohl závidět i koncertní pianista. Zato hostinský by záviděl komukoli zrak, díky kterému už mu pár hostů uteklo s naplněnými břichy a nevyprázdněnými peněženkami. Proto si hleděl více mincí než zákazníka a málem by mu bylo ušlo, že zákazník už nesedí na své židli, ale pomalu se sesouvá pod stůl. V křeči. Že by to zase kuchař Diego přehnal s chilli? Nepřehnal. Dát si klokaní steaky a zemřít, to bylo heslo, které Johnnyho do této restaurace přivedlo. Asi by tomu bylo jinak, kdyby věděl, že se tento slogan naplní doslova, a tenhle prokletej saloon v Coloradu se pro něj stane přestupní stanicí na onen svět.
Exitus, okomentoval to doktor tónem, na kterém bylo poznat, že toto slovo říká na svoji profesi až příliš často. Byl v tom slově ale i náznak nejistoty potvrzený tím, že se felčar nedůvěřivě koukal, zda mrtvola náhodou nebude jevit ještě nějaké známky života, aby tak snížila jeho už tak nízkou reputaci o další stupínek dolů. Na otázku přivolaného šerifa mohl odpovědět jen jedno: "Má to za sebou." Jakékoli dotazy o upřesnění způsobu, jakým k tomu došlo, odpálkoval slovy: "Jsem lékař, žádnej šaman, nebo astrolog." Vzhledem k neodnesenému talíři dokázal se zjevným uspokojením určit pouze dobu úmrtí - těsně po obědě. "A co pitva?" "Zbytečnost, jediný, co v něm najdu budou klokaní steaky se salsou a oblohou a bude to pěkně nechutná záležitost. Rád bych si tu na nich ještě někdy v životě pochutnal, jestli víte co myslím." Pak se vrátil do své ordinace k přerušené práci, což byla láhev loňského vína, vynikajícího ročníku 1828, z poloviny plná, neboť doktor byl zjevně optimista.
Diego se činil v kuchyni. Na otázky strážce zákona odpovídal vyhýbavě. Žádnému z ostatních strávníků, kteří si přišli pochutnat na vyhlášené specialitě se nic nestalo. V kuchyni kromě něj nikdo nebyl. Kuchař si z toho nedělal těžkou hlavu a šerif uznal za vhodné ho dále neobtěžovat, koneckonců Diego mu svými vynikajícími obědy připravoval příjemnější chvilky života. Se stejným neúspěchem se potýkal s celým zbytkem personálu a návštěvníků restaurace, včetně hostinského, kterého bylo vcelku zbytečné se ptát, zda viděl něco podezřelého. A tak šerifovi nezbylo, než případ uzavřít jako náhlou srdeční příhodu, což mu doktor zajisté s radostí potvrdí ve zprávě, kterou mu dodatečně pošle.
A tak se konal pohřeb. Návštěvnost byla uspokojivá, protože pro místní obyvatelstvo to bylo příjemné zpestření jinak nudného odpoledne. Kněz si evidentně nemohl vzpomenout na nějaký dobrý skutek a zoufale se těšil na konec už tak zkrácené smuteční řeči. Johnny byl gauner. Ukradl, co mohl, odseděl si, co musel, že chtěl začít nový život nikdo nevěřil a všichni si oddechli, že odešel. To, jak skončil, nikoho netrápilo, nezajímalo a nikdo z toho nedělal detektivku.
A to neudělám ani já.
A kdybyste se chtěli pídit po skutečném důvodu Johnnyho úmrtí, tak podle mě větší záhada je, jak se v roce 1829 do Colorada dostaly klokaní steaky.
Tak tohle bylo poslední jídlo, na kterém si Johnny pochutnal.
Ani neviděl, jak ruce hostinského posbíraly po stole rozkutálené mince s hbitostí, která přísluší jenom prstům, které tuto činnost provádí každý den, a kterou by mohl závidět i koncertní pianista. Zato hostinský by záviděl komukoli zrak, díky kterému už mu pár hostů uteklo s naplněnými břichy a nevyprázdněnými peněženkami. Proto si hleděl více mincí než zákazníka a málem by mu bylo ušlo, že zákazník už nesedí na své židli, ale pomalu se sesouvá pod stůl. V křeči. Že by to zase kuchař Diego přehnal s chilli? Nepřehnal. Dát si klokaní steaky a zemřít, to bylo heslo, které Johnnyho do této restaurace přivedlo. Asi by tomu bylo jinak, kdyby věděl, že se tento slogan naplní doslova, a tenhle prokletej saloon v Coloradu se pro něj stane přestupní stanicí na onen svět.
Exitus, okomentoval to doktor tónem, na kterém bylo poznat, že toto slovo říká na svoji profesi až příliš často. Byl v tom slově ale i náznak nejistoty potvrzený tím, že se felčar nedůvěřivě koukal, zda mrtvola náhodou nebude jevit ještě nějaké známky života, aby tak snížila jeho už tak nízkou reputaci o další stupínek dolů. Na otázku přivolaného šerifa mohl odpovědět jen jedno: "Má to za sebou." Jakékoli dotazy o upřesnění způsobu, jakým k tomu došlo, odpálkoval slovy: "Jsem lékař, žádnej šaman, nebo astrolog." Vzhledem k neodnesenému talíři dokázal se zjevným uspokojením určit pouze dobu úmrtí - těsně po obědě. "A co pitva?" "Zbytečnost, jediný, co v něm najdu budou klokaní steaky se salsou a oblohou a bude to pěkně nechutná záležitost. Rád bych si tu na nich ještě někdy v životě pochutnal, jestli víte co myslím." Pak se vrátil do své ordinace k přerušené práci, což byla láhev loňského vína, vynikajícího ročníku 1828, z poloviny plná, neboť doktor byl zjevně optimista.
Diego se činil v kuchyni. Na otázky strážce zákona odpovídal vyhýbavě. Žádnému z ostatních strávníků, kteří si přišli pochutnat na vyhlášené specialitě se nic nestalo. V kuchyni kromě něj nikdo nebyl. Kuchař si z toho nedělal těžkou hlavu a šerif uznal za vhodné ho dále neobtěžovat, koneckonců Diego mu svými vynikajícími obědy připravoval příjemnější chvilky života. Se stejným neúspěchem se potýkal s celým zbytkem personálu a návštěvníků restaurace, včetně hostinského, kterého bylo vcelku zbytečné se ptát, zda viděl něco podezřelého. A tak šerifovi nezbylo, než případ uzavřít jako náhlou srdeční příhodu, což mu doktor zajisté s radostí potvrdí ve zprávě, kterou mu dodatečně pošle.
A tak se konal pohřeb. Návštěvnost byla uspokojivá, protože pro místní obyvatelstvo to bylo příjemné zpestření jinak nudného odpoledne. Kněz si evidentně nemohl vzpomenout na nějaký dobrý skutek a zoufale se těšil na konec už tak zkrácené smuteční řeči. Johnny byl gauner. Ukradl, co mohl, odseděl si, co musel, že chtěl začít nový život nikdo nevěřil a všichni si oddechli, že odešel. To, jak skončil, nikoho netrápilo, nezajímalo a nikdo z toho nedělal detektivku.
A to neudělám ani já.
A kdybyste se chtěli pídit po skutečném důvodu Johnnyho úmrtí, tak podle mě větší záhada je, jak se v roce 1829 do Colorada dostaly klokaní steaky.