O lidech a koni

neuvěřitelné vzezření pěnivého moku

kumuluji sněhuláky

od okurek, pak

korytem teče z ženy

počtení

 

po staletí

za tebou přes bahenní koupel

u potoka kamení

se na strusku

ocel

k posrání je ten stav znehybnění

se na strusku

ocel

mámení i vymývání

 

pýchy dočasné srčení

nepokradeš studených kapek

skrápí

nesrkej

se ve frontě na občinu

nesrkej

je od závory šedých

dveří toliko

v Boha

mámení i vymývání

 

 

z

žárovek kostižer brouka

břitký

rmen na rameni

jmeniny

i od koliky účet

 

jsem to na jednom záchodě

dokola dokonavě pozorujíce

jícen

ocenění

 

v usínání oceánu

nádech krásna,

něžna sněnící

se vlna přes vlnu

mámení i vymývání

 

křičím na křižník

křičím krče

malým nebudu

bárkou

papírovou

vlasy od hlavy

z laviny

rovnám toky myšlenek

zas a zase asi

 

ochraptělý se do velblouda

potom v prach

na vzdálené burze

s Orientem

nebo onen u totemu

komu koněm

o kom

o něm

měl

v úžasu

zapadajícího půlměsíce

více ne

 

tedy zase o oku a zubu

ti

Libanone?

nebo jo?

rozbiji obydlí

to nová generace

libo-li

 

evidentně nejsme zatím lepší

tiše, ať slyšíš

šití Tibeťanem

na zemi být

zatínám se v gobelín

tak unaven

 

kurva!

kdo vlastně chce žít věčné

zrno sváru

otéká

pak puká

 

Bum, bum, bum….

 

 

plast do dělohy karetám

plast

plast

i celofán pouštních zrnek

hrníček, ucháček

jahůdek až po žních

 

hm…

tedy mámení i vymývání

 

pro

šváby

do mrtva koželužních přadlen

rozbíječi strojů

veselí to píce

šváby se nezemřelo

aby

ne

 

a….

a…..

a…. ty jen hledala si lásku mezi keři

nebreč, neplakej

se tmy

 

ty

já

stále socialista, tedy ideál spočinutí

do boje to

boj

boj

je

bez

 

konce?

poslední konzervy plující si po Temži

---