půst

nebe je zase o něco níž a budoucnost o něco blíž zdá se mi sen, každý den stejný tma zase o něco tmavší se mi jeví a teprve až něco vypění může to nové na svět se drát a růst potřeba držet půst mě sleduje jak pes, co hladem se trápí není potřeba zachaňovat toho, co se netopí ale přitopit tam, kde se zima dere pod kůži teplota zase o něco výš a den zas o něco dále noc už nechladí tak jak by měla a já se sám sebe ptám jestli nebylo by lepší zaobýrat se nocí, protože mloci ve dne taky zalezlí jsou v dřevěné kládě a večer užívají si chládek

---