Červené víno

Anna spěchala do šatny v přízemí, vyzvedla si kabát a vyklouzla ze dveří. U vchodu letmo pohlédla na zlaté hodinky, které dostala od manžela k jejich prvnímu výročí a zaplavila jí vlna nervozity. Zatraceně, měla jsem být doma do půlnoci! Kdyby nemusela půl večera vysvělovat tomu chudáčkovi, proč s ním na žádnou večeři nepůjde ani kdyby byl posledním mužem na světě, určitě by neměla problémy s časem a navíc by si nezkazila ples. A nemusela by umírat strachy, že prošvihne kontrolní telefonát své žárlivé polovičky.

Rychle rázovala směrem k autobusovému nádraží, nad nímž se nacházel jejich zcela nový přepychový  byt. Už abych byla doma v teplé posteli, zatřásla se zimou a zapnula si zip u kabátu.

Pomalu se v myšlenkách vracela k onomu večeru..  Jak jen může být někdo tak dotěrný jako Robert? Dobře věděl, že je vcelku šťastně vdaná a nemá v úmyslu se s kýmkoli scházet za Markovými zády. Nic jí v podstatě v manželství nechybělo a navíc si dobře uvědomovala jak moc je její choť žárlivý. Dnes večer to tedy bylo něco.. zamračila se a znovu si vybavila Robertovy dotěrné ruce a úlisný úsměv. Nejprve se mu snažila s úsměvem vysvětlit, že by bylo lepší, kdyby byli jen přátely, ale když jí později opilý začal dělat hnusné návrhy, neudržela se a vychrstla mu plnou sklenici vína do tváře. Ten výraz v jeho očích jí za to tedy doopravdy stál! Využila jeho překvapení a nenápadně se vytratila směrem k šatnám. Ještě teď se při téhle vzpomínce usmívala. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že ji někdo z povzdálí sleduje..

Mrcha jedna! Jak si jenom dovolila ho polít? To pitomé červené už z bílého límce nikdy nevypere! Robert si na toaletách umýval tváře a zmítal se v záchvatech zuřivosti. Radek, jeho mladší bratr, se ho snažil uklidnit, ale to ho ještě víc vytočilo a tak ho radši vykázal zpátky do sálu. Prohlížel se v zrcadle a nedokázal z mysli vymazat obraz, který se mu vryl do mozku jako to největší ponížení jakému byl kdy vystaven: On, vlivný a uznávaný pravník, s portským stékajícím po vlasech na bělostnou košili od Versaceho a naproti němu ta hnusná děvka se samolibým úsměvem. Znovu si vybavil jak se okolí výborně bavilo, když celý zrudlý rozpaky prchal na záchod. “Tak tohle ti jen tak neprojde, ty nafoukaná mrcho!”, zasyčel na sebe do zrcadla.

Rozrazil dveře a svižnými kroky kráčel z toalety chodbou až k šatně. Hodil na sebe kabát a vztekle vyběhl do mrazivé prosincové noci směr autobusové nádraží.

Zaplťpánbůh, už jen pár kroků a bude konečně doma! Na začátek prosince bylo pěkně chladno a šaty a střevíčky nebyly  zrovna nevjhodnějším doplňkem. Když se dostalu k parku, na jehož druhém konci se nádraží nacházelo, maličko zaváhala. Má jít zkratkou přímo přes park nebo si to raději obejít? Nejít přímo by ale znamenalo minimálně dalších deset minut chůze v tom odporném počasí. Začal foukat ostrý vítr a Anně se zařezávaly pásky střevíčků do kotníků. Ještě deset kroků a budou mi muset amputovat nohy!napadlo ji a aniž by se dál rozmýšlela vyrazila po cestičce táhnoucí se prostředkem parku. Nikdy tudy nechodila ráda po tmě a vždy ji přepadl nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje.. Když za sebou zaslechla kroky, začala panikařit. Rychle se ohlédla, ale očividně byla v parku sama. “Bože, ať už to mám za sebou”, modlila se v duchu a přidala na tempu.

Konečně se před ní objevila první lampa a za chvíli už míjela jednotlivá autobusová stání.  Nepříjemný pocit ji ale neopustil. Žaludek se jí svíral nervozitou, potila se a nohy měla jako z olova. Začala se nervózně přehrabovat v kabelce. “Do prdele, kde jsou ty klíče?!”zaklela a rozklepaly se jí ruce. Kruci, přestaň s tím, nebuď paranoidní, nic se ti nestane! Konečně! Rychle strčila klíč do zámku. Ještě než však stihla odemknout, ucítila v zátylku ostrou bolest. Kabelka jí vypadla z ruky  a Anna se v bezvědomí skácela na zem.

Robert se zvedl ze země a ještě celý udýchaný se začal rychle oblékat. Pohlédl na Annu a škodolibě se ušklíbl. V podstatě mu jí bylo líto. Měla možnost strávit zbytek života s nejbohatším a nejuznávanějším právníkem v zemi a takhle hloupě ji zahodila. Dal jí jasně najevo, že  si s ní přeje vyjít a ona se k němu zachovala jako k nějakému chudákovi, který jí nemá co nabídnout. Musela za to pykat. Musel jí to ponížení vrátit. Může být ráda, že ji nedorazil úplně. Takhle se tu bude ještě chvíli válet po zemi, pak se sebere a zavolá si záchranku.

Znechuceně od ní odvráti pohled a přešel k oknu. Začínalo se rozednívat,.Bude si muset pospíšit, aby stihl jednání s víceprezidentem své společnosti. Pečlivě zkontroloval, zda si u ní nic nezapomněl, v chodbě si upravil kravatu a tiše vyklouzl z bytu.

Radek dorazil domů z práce úplně vyčerpaný, vyndal z ledničky pivo a skácel se před televizi. Otráveně zjistil, že fotbal už skončil a přepnul na regionální stanici, kde právě běželo každodenní zpravodajství. Zadíval se na obrazovku a zbledl jako stěna, když spatřil známou tvář. V uších mu jako ozvěna zněla slova, která se ladně  linula z úst hlasatelky: “Anna J., manželka známého místního podnikatele, byla dnes v noci brutálně zavražděna ve svém bytě. Pachatel ji pravděpodobně sledoval, když se vracela domů z plesu a před jejím bytem ji pak omnráčil. Před vraždou byla Anna J. nejméně dvakrát znásilněna..”