Jak se ovládá škola

210, 211, 212 a… 13? Jo tak, 213 bez dvojky. Mám zaklepat? Třeba je má spolubydlící nahá, nebo tak něco…

To čumím! Daleko od pravdy jsem nebyla. Dveře se otevřeli a na prahu stála Barbie junior. Růžová pantofle mini minisukně a tričko s výstřihem až skoro do pasu. Pohlédla na mě přes skla hranatých brýlí a odhodila si blonďaté kudrny z čela.

„Ahoj, já jsem Nisa,“ oznámila mi a se založenýma rukama se koukala, jak dovnitř vláčím tašku s věcmi. „Máš to těžké,“ podotkla jen tak mimochodem a posadila se na postel. Díky za pomoc Niso! Šoupla jsem kabelu k nejbližší volné posteli a obrátila se k ní. „Čau, já jsem Alex.“ Stiskla mi podanou ruku a nesouhlasně se zadívala na moje-Kryštofovo tričko. „Víš, že se to k těm džínům vůbec nehodí?“ „Neříkej,“ odvětila jsem ironicky a vrátila se k zavazadlům, abych si mohla vybalit. „Kdybys chtěla, poradila bych ti něco lepšího,“ pokračovala ona klidně dál. Asi neslyšela tu ironii. Chtěla jsem jí něco hezkého odseknout, aby pochopila moji předešlou poznámku, ale dřív, než jsem si stačila znepřátelit mou první spolubydlící, rozrazily se dveře.

Nejdřív se objevil kufr a hned po něm noha, usilovně se snažící dokopat ho dovnitř. Za nohou následovalo tělo a hlava se zářivě zrzavými a rozcuchanými vlasy. Přítomná se napřímila obdarovala naše překvapené pohledy americkým úsměvem. „Nazdar! Já jsem Sára, mohla by jste některá…“ Natáhla ruku s papírovou krabicí. „Jasně!“ Přistoupila jsem vzala ji od ní. „Alex.“ Podala jsem jí volnou ruku. Byla jsem nadmíru vděčná, že přerušila to Nisino kvokání. „Bacha, je v tom živý tvor,“ upozornila mě na obsah krabice. Otevřela jsem zvědavě víko a zjistila, že na mě koukají dvě vyděšená želví očka. „Ahoj, prcku!“ „Jmenuje se Bigi,“ objasnila mi Sára. „Proč Bigi?“ nechápala jsem. „Protože je malá. To dává smysl,co?“ zakřenila se. „Jo, to jo.“ Vrátila jsem krabici i s obsahem majitelce.

„Můžeš prosím zavřít ten kus dřeva, kterému se ještě před tvým příchodem říkalo dveře?“ ozvala se najednou Nisa, až doteď si tiše pilující nehty. Obě jsme se Sárou zvedli hlavy od želvičky a vrhli na princeznu fakt hnusné pohledy. „Já jsem Nisa,“ informovala kráska naši novou spolubydlící, asi aby věděla, koho se chystá zabít. „Si je zavři, jestli ti tak vadí,že jsou otevřené,“ odpověděla Sára bez okolků. Nisa jen nakrčila svůj napudrovaný nosík a odešla do koupelny. „Bože, to je slepice!“ vzdychla moje nová spolubydlící a pustila se do vybalování věcí.

A já si najednou byla úplně jistá, že se mi tu bude líbit.