Přesýpací hodiny

Přesýpací hodiny. Jejich klid bych chtěla mít. Jakoby nic si přesypávají ten svůj písek a vůči svému okolí se tváří netečně. Co si asi myslí? Dívají se na nás a říkají, ty máš ještě dva dny, a pak tě přejede auto, ty máš tři roky a umřeš na rakovinu a ty, co s tebou? Tobě napaříme takových dvacet let a potom umřeš na pozvolnou autodestrukci vlastního těla, které už přestane přijímat ty svinstva z těch zdravých cigaret.

Hlavně abyste nezapomněli zemřít! To by se paní Smrtce vůbec nelíbilo! Každý má přece přesně stanovený čas a nikdo nemá právo si ze života a smrti dělat holubník! Tady se všechno řídí přesnými a jednoznačnými zákony a ne jak to spravují určité vlády některých států. My úplatky za prodloužení života nebereme. K čemu by nám taky byly?! Máme všeho dostatek. To si jen některé národy myslely, že bez penízků pod jazykem a dalšího harampádí v rakvi se na druhou stranu nedostanou. Ale buďte klidní, na to, abyste si odpykali svoje hříchy z pozemského života, tu je tolik místa…  

Vy něco chcete?! Jo, žít, to byste rádi, že? Chacha. Tak to jediné vám splnit nemůžeme. Zemřít musíte, nic jiného vám nezbývá. Všechno předtím si můžete rozhodnout, ale jakmile jednou skonáte, tak jste v našich rukou, že se vám to nelíbí? Ale to nikoho nezajímá!!! Nedělejte tu laskavě scény, na to nejsme zařízení. Podívejte se za jedenáct let, čtyři měsíce, jeden den a osmnáct hodin budete sedět v autě s rozbitou hlavou (zrovna v tu chvíli si totiž váš airbag vezme volno), rozmačkanými končetinami a s jakousi tyčí v hrudi (které se tam bude neuvěřitelně líbit, a proto se ještě ve vás několikrát otočí, aby okolní orgány skutečně rozmašírovala na padrť a vznikl tak velmi chutný gulášek zvaný „rozmašírovaný řidič automobilu“), tak se s tím už konečně račte smířit a žijte si svůj ubohý, nuzný, zvířecí, osamělý a krátký život a nám pro dnešek dejte pokoj, laskavě nezapomínejte, že spravujeme šest miliard lidských trosek, jako jste vy! Ani netušíte, kolik to dá práce. Všichni jen pořád něco chtějí, ale sami pro to vůbec nic neudělají. Znáte ten vtip, jak muž je po kolena ve vodě a kolem jedou záchranáři a říkají mu, aby nastoupil, ale on odmítne, že ho prý Bůh zachrání. Když jedou podruhé, muži už dosahuje voda po ramena, stále však odmítá, Bůh ho zachrání. Potřetí už leží na vodě a je mrtvý. Jeho duše putuje do nebe, kde se setká s Bohem a hned se ho zeptá, proč ho nezachránil. A kdo asi poslal třikrát ty záchranáře?! Ten muž jste vy! Stále jen na něco čekáte, pak zemřete a divíte se, že jste se nedočkali… Někdy to vaše myšlení tady nahoře nechápeme. Ding dong – slyšíte? Naše úřední hodiny právě končí, tak pryč, pryč… Nebojte se, my se ještě určitě setkáme. Na shledanou!