Jako obvykle

Šťastný člověk, který věděl,
co má říci, kam se dívat.
Můj to případ prostě není,
ač krev sama dobře pění,
ač mi kdekdo říká vivat,
já jsem jako špalek seděl.

Jednu, druhou, stovky neděl,
tu sám, tu s ní, všude bývat,
noční ticho, krása denní,
žádost, prosby, lkaní, klení
nechal jsem si na tvář plivat,
však to stejně nebyl předěl.

Kdyby aspoň sto zlých hrdel
nelálo mi do všech trdel.
Tohle prostě není sranda!