JÁMA

    "Stůj!" vykřikl, aniž by chtěl bratrovi vysvětlit důvod své nálady. "No tak slyšíš mě?" pokračoval v křiku. Po chvíli si uvědomil, že je v jámě sám. Nad hlavou měl otvor, jímž sem propadl. Bratr pravděpodobně odběhl pro pomoc.
    Jediní, kteří zcela jistě nezradili, byli ptáci, jejichž zpěv na něj dopadal odněkud z výšky. Kroužili dál nad jámou a vesele umírali. V měsíčním svitu mlčela pavučina. Koupel byla připravena. Stejně tak jeden z bratrů.
    "Kde je Roman?" ptala se matka.
    "V jámě," odpověděl Richard.
    "Co tam zase dělá?"
    "To nevím."
    "A pomůže si?"
    "Snad... I když dnes je opravdu hluboko."
    "Víš co? Přiveď jej! Já ho z té jeho jámy vytáhnu."
    "No jak chceš," souhlasil Richard a vešel do sousední místnosti. Po chvilce se vrátil i s bratrem. "Můžeš začít mami."
    "Nesnáším to," přiznala matka a obrátila se k Romanovi.
    "Jak ses tam dostal?"
    "Upadl jsem," ozvalo se z jámy.
    "Proč?" podivila se.
    "Prostě jsem se neudržel."
    "Jak, neudržel?"
    "Neumím to dost dobře vysvětlit."
    "Zkus to!"
    "Ne!"  
    "Proboha - - - Kdo ti co udělal?"
    "Kdo by mi co dělal? Vždyť už se s nikým nestýkám."
    "Tak v čem je problém?" Místo odpovědi nastalo ticho.
    "Jsi tam?" vyděsila se matka. Další otázka bez odpovědi. Richard se na vyděšenou ženu usmál. Fotografie otce visela na zdi. Tentokrát to bylo vážnější. Chvíle očekávání a žádná změna, koupel se chystala zbytečně. Roman T. se už ze své jámy nedostal.