BALADA O ZKOUŘENÉM CHLAPCI

Jednoho - tuším, že slunného - dne

Mlčení rozbouralo hranice...

Mlčení s velkým M.

A byli zase sami, ona a on,

a on se bavil, ničil a rval,

a ona trpěla,

a on se smál.

A příběh začíná.

A on jde slunnými zkouřenými dny,

muzice holduje,

proniká hlouběji,

a čím dál častěji...

A čím dál,

tím líp.

Vyráží i na festival...

Jen dál!

Jen dál!

Že se jako bude bavit,

a líbat a tancovat,

ale je nakousnut,

cosi zde není,

kouše to hlouběji,

hlouběji,

hlouběji...

Až jej to probudí,

a on je probuzen,

a ví, že...

Proč nepoužít to slovo?

A ví, že miluje.

Pokouší se ji dovolat,

uvědomuje si, že už je to týden,

týden se pokouší a netuší...

Proč?

Pátrá v paměti,

ještě to nezažil...

Že by to kouření?

Ne, to už zná.

Smějě se, lituje,

staví si naději,

domeček z karet...

Vysílá zprávy,

popáté exploduje,

odpověď žádná.

Gradace.

Vrátila se z ciziny.

Co čekat?

Naděje umírá poslední,

obzvlášť ta s křídly.

Muzika barvu má,

ráno se poprvé dovolá...

Nebo ne?

Snad je jen ospalá.

Podruhé se dovolá,

slyší ten hlas,

jen jaksi změněný,

začne se bát,

obávat,

necítit...

Potřetí se dovolá,

tuší úsměv,

sám se usměje,

oba se usmějí.

Domluvili se,

staví se,

on těší se...

Až příliš se těší,

začíná si kreslit,

obrázky na vnitřnost,

na duši,

o novém životě,

že nikdy se nevracel,

ale teď na to má,

že je to Skutečné,

že tedy s velkým S.

Katarze.

On čeká, ona slíbila,

on sedí, nervy si hrají,

kouří...

Marihuoblaka!

Už není sám,

sedí s panem domácím za stolem,

hudba je odnesla.

Najednou zvonek domovních dveří,

a je tam... Ona!

Život skrze ni dává dostatečně ochutnat,

o čem ty vztahy, a k čemu, jsou.

Život,

vlny,

už né ta samota,

ale mít pro koho.

Ovšem něco tady...

Proč a kam odnáší své staré věci?

Proč?

A jak reagovat?

Proč reagovat?

Už to není ona?

Život?

Ona je odměřená.

On... Je to jako hlaveň u hlavy,

čekání na stisknutí spouště...

Pár slov...

A "Prásk!"

Nic,

prázdnota,

už né život,

jen ty vlny...

Nechápe, nechápe,

nevěří slovům,

písmenům,

sobě...

Desinformace...

Desiluze...

Destrukce...

V jediné vteřině zbořený,

nově nabytý pohled,

z jiného úhlu.

A ona: "Už mě nevyhledávej!"

A chlapec...

Krvácí!

Život mu vyrvali.

---