Unesené vejce

Drak byl velmi podrážděn, letěl rychle severními zeměmi na západ. K moři. Asi v polovině cesty mu selhaly nervy. Vyvraždil polovinu města Ball Naror. Hlavní město jedné severní země.Která, měla 500 000 obyvatel a k tomu asi 200 000 turistů jdoucích na největší trh na světě. Dalo se tam sehnat úplně všechno. Od jídla po zvěř a nejlepší a nejvzácnější zbraně. Potom co ji vypálil letěl dál. Dnem i nocí bez odpočinku. Konečně k němu doletěl. K moři, potom se dal podél něj na jih. Hledal skupinu lidí: vrahů, únosců. Našel ji. „ Co? Top přece nemůže být ona. Dyť jsme ji zabili tam v jeskyni než jsme přece vykradli to hnízdo.“ řekl jeden z nich. „ Ty idiote tys nečetl tu knihu co sem vám dal? Než jsme pluli?!“ ptal se velitel. „Ne pane. No víte já totiž neumím číst“. „A to jsi mi to ty kreténe nemohl říct“! Řvali jeden na druhého. „Toto je dračice,“ dal se velitel znova do křiku „ protože jen ona dokáže najít své mládě. Musí být silná, moc silná. O hodně silnější než její druh. To proto byl v doupěti a ona pryč. To pro nás bude znamenat pravděpodobně smrt“. Protože, už když zabíjeli jejího druha, skončilo tam dobrodružství většiny lidí jeho skupiny. Vracela se domů, na to co vidí nikdy nezapomene. Byl mrtví, její druh byl mrtví, ale nevrhla se k němu. Vrhla se k místu, kde mělo být její vejce. Nebylo tam. Dala se do řevu, hlasitého a dlouhého. Byl to řev po stesku a pomstě. Řvala několik dní. Uklidnila se, ale byla podrážděná. Potom se to stalo, aktivoval se její šestý smysl-cítila svého syna měl se co nevidět za několik dní vylíhnout. Její smysl byl silnější a silnější, ale byla moc daleko od jeho syna na to, aby letěla přesně. Letěla, proto na západ k moři. Začal boj. Byl tvrdý. Dračice byla mnohem silnější než oni, nepočítali s tím, že se zde oběví. Oblétala loď kolem dokola. Znovu a zas, kvůli tomu ji nemohli zamířit. K lodi se vůbec nepřibližovala. Letěla čím dál rychleji a rychleji. V jejích rukách se začínala objevovat bílo-stříbrná koule. Byla připravena zaútočit, ale neudělala to. Musela vědět, kde je její syn, protože ho nechtěla zabít s nimi. Najednou to uslyšela. Ozval se nějaký křik muže v podpalubí „Za tohle mi zaplatíš ty malý parchante!“ odhodila ice-ball na druhou stranu lodě, aby nezabila syna. Najednou na ně letěla bílo-stříbrná koule. Ti dva vojáci uskočili do strany, aby se jí vyhnuly, ale to jim nepomohlo. Po dopadu se koule roztříštila a při tom se z ní rozletěli střepy ledu. Ty se zabodly do tří mužů, jako kolíky do vampýrů. Jednomu rozpůlil hlavu, druhého přišpendlila ke dveřím a třetí odletěl z lodi. Proletěla bokem lodě. Letěla rovně, rozbíjela zdi lodě a mezitím seknula drápy i jednoho muže. Ťala jej od pravého ramene k levé noze. Muž se jen sesunul k zemi a nehýbal. Byla na místě, kde měl být její syn, ale nebyl. Vzlétla vzhůru a prorazila palubu. Uviděla muže, který běží přes můstek k městu a na ramenech měl kožený, velký a zmítající se pytel. Dala se za ním a připravovala si další ice-ball. Povedlo se jí ho nabýt mnohem rychleji a silněji, ale byl hodně malý. Bylo to mistrovské kouzlo a nejlepší, které kdy udělala. Zamířila muži pod nohy a vrhla jej. Muž vyletěl vzhůru jako rachejtle, dračice přidala na rychlosti. Už byla u muže letícího ve vzduchu sekla. Rozsekla pytel a chytila mládě. Sekla znovu, tentokrát do letícího muže, který byl ještě živ. Teď už není. Vrátila se k lodi. Hodila ještě jeden ice-ball a letěla pryč, všichni mrtví. Buďto její rukou, nebo se utopili. Letěli domů. Konečně. Byli spokojení a už také mírumilovní. Nikomu už nikdy nechtěli ublížit, ale to se mělo změnit.