Generace idiotů, idiot generace

Střípek z ledové sochy,
jen věta vytržená z kontextu,
milimetr v rámci plochy,
jen stéblo trávy v porostu.

Součást kolosu bez cíle,
bloudící světem s rukama v kapsách,
podoben pohádce o víle,
pomalu topí se v lidských masách.

A tak já táži se stromů a oblohy,
jestli se někdy také tak cíti,
ve světě lidí co hrají si na bohy,
pomíjivějšími než jarní kvítí.

A tak já táži se všehomíra,
táži se vážně a bez legrace,
zdali ta hloupost, co na mě zírá,
          je má,
          nebo mé generace.