Schovaná

Ležela na louce

Ukrytá hluboce

Chtěla být zvednuta

Kolem jen samota

Pak lidé 2 málem ji sebrali

Už pro ni se sehnuli

Sobě do očí hleděli

Poté se zvednuli

Ji ležet tam nechali

A navždy zmizeli

Marně se tyčila

Marně je prosila

Svým kouzlem je zaklela

Však pořád tam ležela

Kdyby se nahnuli trochu jen víc

Chlapec teď dívce hladil by líc

Vše marno je sic

Z toho co mohlo být nebude nic

Možná jen nenašli ty správná slova

Už ale nebude žádná šance nová

Ten mystický kovář, jež 2 srdce zková

Je na louce života vždy důkladně schová

Pohrdli jeho dílem

I velkolepým cílem

Když na paloučku malém

Nenašli co dal jim darem

Nenašli co nechal tam pro ně

Dar cennější než šperky, koně

Však nevztahují se na něj daně

Nenašli nic protože odešli raně