Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Řekni mi, co vidíš

05. 10. 2006

875

Autor

Memoria

toto mé dílko jsem psala pro literární soutěž, kterou pořádalo Gymnázium pro zrakově postižené v Praze

Anděl:

Uvázali pevně černý šál kolem tvých očí, jež bezelstně míří svůj pohled do prázdna – já vím.

Zanechali tě v nekončící tmě, kam nesmí ani žár tisíce sluncí.

Postavili tě takto již dávno na silnici života. Neřekli, kde vlaky jezdí jeden za druhým, ani neprozradili název směru, kterým se nemusíš bát jít. Neřekli totiž nic. Jen tě pobídli – jdi.

Avšak seslali ti anděla. To on tě bude provázet, to on ti pomůže vytvořit tvůj vlastní barev plný svět. Tím okřídleným stvořením jsem já. Stačí se mě zeptat…na cokoliv. Rád ti vyhovím.

Nevidomý:

Řekni mi, jak slza vypadá

Jakmile z tváře mé se ztrácí

Povídej mi, jak slunce zapadá

A nad obzorem plují ptáci

Tichounce mi vkresli do mysli

Obrazy skutečnosti všední

Popisuj mi plamen vyhaslý

I pírko, které klesá ke dni

Anděl:

Popíšu ti celý svět, budeš-li chtít. A ty jej při mém povídání můžeš vnímat vůněmi, zvuky a hmatem. Pak všechny smysly se ti spojí a ve své

fantazii zříš přesně to, co vidím i já. Pak již nebudeš slepý, můj drahý příteli.