Poslední večeře

Šváb si dal poslední večeři k ránu toho dne, kdy přišel o hlavu. Posledního dne kdy ještě měl hlavu. Prvního dne kdy již hlavu neměl. Vyhrabal ze zbytků jídla nějaký ten oschlý knedlík a kousek rozžvýkané slaniny. Pak přecupkal napříč kuchyní a usadil se ve stínu pokřivené nohy od stolu. Spokojeně si užíval poměrně vydatného úlovku a nakonec se s blaženým říhnutím svalil na záda a spal.

Probudila ho děsivá rána. Šváb se polekal, že snad přichází poslední soud, atomová válka, deratizér... Ale ne, nic tak hrozného se neděje. To jenom kuchařky přicházejí do práce. Ale ne, pomyslel si šváb. Nestačí si totiž najít žádný úkryt. Nechtěl, aby ho nějaká z kuchařek spatřila. Nemyslel si, že by se snad po něm vrhly, ale neměl rád, když někdo při pohledu na něj začal otřesně řvát. A potom, mohly by zavolat deratizéra... Začal vymýšlet strategii. Napřed co nejrychleji k protější noze stolu. Odtamtud k pytli s barmborama a odtamtud zase... Teď! Rychle přeběhl celou místnost podle plánu a dostal se až pod myčku. Uf. Tady je snad v bezpečí. Jenže co se to děje?! Šváb ucítil na krovkách trs jakychsi uslintaných chlupů. A najednou byl zase venku a uslyšel ten nenáviděný vřískot. Starý mop dopadl na podlahu. Byla slyšet rána, ale nikdo si nevšiml jemného křupnutí. Švábova hlava se oddělila od hrudi a zadečku, utichl křik, svist padajících talířů, doznívající třískání upuštěných hrnců a pokliček. Šváb se ocitl v absolutním tichu. Zmateně pobíhal po dlaždičkách, nevěděl kam běží až narazil otevřenou ránou do zdi. Cítil bolest ale snad i pocit, že už je dobře, že už je v bezbečí... Vyčerpaně padl. Na znak.

Když se probral, netušil kde je, co se stalo a pořádně už ani nevěděl kdo je. Zašmátral zesláblýma nohama tam, kde si přál nalézt hlavu. Ale stejně věděl, že tam nebude. Ani ji nemohl sepnout do dlaní, jak to obvykle dělával v pocitech beznaděje. Chtěl otevřít oči, ale nemohl. Věděl, že něco chce, ale nevěděl co. Nevěděl, že neví. Jen chtěl, cosi.

Šváb může žít devět dní bez hlavy, aniž by ztratil schopnost třeba běhat, nebo se rozmnožovat. Jeho nervová soustava není příliš závislá na hlavových orgánech. Po devíti dnech zemře hladem.I tento šváb žil ještě posledních devět dní. Žil, bez nároku na život.