Křídla tmy

O zlobení nemůže být řeč, a to doplňování pohledů mě na poesii právě uchvacuje

su ráda že se nezlobíš že jsem byla drzá... ;o) a že to každý cítí(me) jinak - to je to co se mi na poezii líbí... každý si v tý dobrý může najít co mu chybí, bolí ho nebo naopak co ho potěší... :o)

Jsem rád, že bez dovolení... Potěšilo mne, ze mě čteš, a abych pravdu řek, to Tvoje mně zaujalo, není to žvatlavý (to mi teď s odstupem připadá to moje), jde to sice jiným směrem, než jsem to cítil já, ale o tom poesie je, díky za poznámky u všech mých děl, cos četla

Křídla tmy ...odraz přemíry žáru chladl ve stříbromlžné tmě rozepjal křídla jen na chvíli se zjevil, aby se pohroužil v peklo denního ruchu a nepoetična anděl jsem si z toho s dovolením udělala miniaturku (teda vlastně bez dovolení, ale když jsem se nerozpukla v rozjařeného kokota, tak snad to zas tak moc neva... a i kdyby to tak mohlo vypadat, nejsu ani alkoholik ;o)

Všem nealkoholikům - ale i alkoholikům - dík za kritiky, případně tipy

líbí moc

Začátek prima, pak se to dost zkazilo až se to nakonec totálně odvařilo.

Hlavně pro dnešek mi to přijde dost aktuální. Možná až moc, ale mě to chytlo. *