Mrcha

Zpočátku rozmilá, teď mi kudlu do zad vrážíš

a v rozohněné bouři není cesty zpět.

Jen krůpěj naděje z mé rány stéká,

plní číši jedem - už brzy zkalí ti svět.

Jsi mrcha, co potají mi šlape na paty

a já ti s chutí vrazím tvoji kudlu do srdce.

Počkám, až se ti hlásky začnou lepit na jazyk

a budou krví sladce zavánět.

Svým činem smetu všechny tvoje sliby do pekel

a sama vrhnu svoji mysl v zapomnění.

Tak nebude mě tížit mého hříchu čin,

když budeš tam, kde světlo není.