Doma - úvod

Takže....hmmm, toto dílo pojednává o třináctileté dívce, která sama popisuje všechny své trable a hluboké city. Nemyslete si, že proto, že jsem tak malá(....11, to není vůbec málo!!!) neumím psát!!! Píšu od devíti let, ale nikdy nic nedopíšu. Proto mám radši příběhy na pokračování, protože to zabere míň přemejšlení......hmmmm, no to je jedno, řečnický projevy mi moc nejdou...:) Takže prosím čtěte a moc mi to nezkritizujte.....:) Vaše Kuchu!!!!

Doma Protože můj život je tak plný trapasů a zážitků, tak jsem se rozhodla vést si denník. Jenomže, je tu malý (velký) háček. Vést si denník je dětinské!!!! Vůbec to není pro husťačku, jako jsem já! Tak jsem se rozhodla, že si denník povedu jenom tady, uvnitř mý kebule. Takže, teď ležím ve svý pitomý posteli s pitomýma zelenýma peřinama s medvědy a rekapituluju si nejhorší den ve svým pitomým životě. Takže, nejdřív jsem zaspala, super začátek dne, co? Tak jsem nesnídala, a do školy jsem běžela neučesaná a cípy trička mi nepravidelně trčely zpod husťácký mikiny. cestou jsem samozřejmě musela zakopnout a spadnout přitom do bláta. Ještě jsem nešla tak pozdě, ale díky své antichytrosti jsem si zašla na veřejný záchod a začala jsem si pucovat kapsáče. Do školy jsem přišla čtvrt hodinu po zvonění a dostala jsem poznámku, no jo už nejsou prázky, už je konec září... Pak jsem dostala čtveru z matiky a troju z přírazu....nevím proč mě zrovna dneska muselo tolik učitelů vyvolávat. Potom jsem se ztrapnila před celou školou, když jsem na chodbě zakopla a spadla jsem na uklízeččin vozejk a z něho vypadly všechny krámy jako smetáčky, lopatičky a všechny čistící přípravky.....no děs. Viděl mě i Kopečný z devátý bé, ten co se mi tak líbí. Mimochodem, já jsem teprve v osmý cé, takže nemám nejmenší šanci, že by si mě mohl všimnout, samozřejmě jinak, než jak ležím rozpláclá na zemi a kolem sebe mám rozlitý saponáty. Navíc jsem hnusná - tlustý stehna, velkej zadek, v obličeji samej beďar, dlouhý hustý černý rozcuchaný vlasy, tmavý oči a bílá pleť, on je na ˇparádivky, jsem na něj moc hustá. Uklízejda mě zprdla (jak jinak) a dostala jsem druhou poznámku. "Miluju" pondělí!!!! Pak jsem v jídelně rozlila polívku a s nechutí se pošťourala ve špenátu. Pak jsem zjistila, že nemám žádný prachy na něco normálního k obědu, například brambůrky. Tak jsem se s prázdným žaludkem vydala domů. Tam jsem se při umývání nádobí málem zabodla nožem a teď jsem tady, ve svý pitomý posteli a přemítám o svým pitomým životě. Zavírám oči a usínám. Teď jste viděly malou ukázku z mýho života, blbý co? pokračování příště.

---