Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Havrani

13. 10. 2006
4
0
1246
Autor
vojtabarták

(Vzniklo to pod silným dojmem z Baudelaira asi pře rokem)

HAVRANI

 

Obloha po dešti. Křižují ji ptáci.

Trhají plátno. Mizí za obraz.

Je na něm nebe – provalená hráz,

a dole pod ní lidé, zmoklí, ubožáci.

 

Ti ptáci trhlinou dál mizí za obraz

a každý z nich se někde v kalné šedi ztrácí.

A lidé, podle tváří zmoklí ubožáci,

myslí si: havrani. Havrani jsou tu zas.

 

A s každým havranem se v kalné šedi ztrácí

kus trapné naděje, že usmíříme čas.

A že už nepřiletí. Přilétají zas

a něco těžkého se s nimi do nás vrací.

 

A všichni vědí, jaký je to čas.

Čas, který sčítá. Čas mlčky přesýpací.

Čas, kdy se do nás tíha ospalosti vrací,

čas, který nevědomcům v spánku láme vaz.


miirdas
13. 10. 2006
Dát tip
trochu staromódní...ale proč ne, zejména když je to tak zdařilé....i když dávám přednost jiným veršům


Jo, máš pravdu, je to chtě nechtě sentimentální, já jsem tehdy totiž kromě Baudelaira čet taky ranýho Blatnýho... dík:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru