Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa chatě2
17. 10. 2006
0
0
1317
Autor
petr(angel)
Rozdávání rolí a opona se zvedá...uvidíme jak jsou herci připraveni na následující představení...
klíčové dírky, aby si odemkla, tak ji na místě zastavil známý hlas: "Ahoj,
princezno!" Po zádech ji proběhl mráz, jako pokaždé, když ji adresoval jako
princeznu a použil Ten tón hlasu.
Otočila se na mluvčího, ale ještě než obrat dokončila, věděla podle hlasu, komu bude čelit. Šel po pěšince
vinoucí se do nedalekého lesa a na nohách měl své běžecké boty, což
znamenalo, že se právě vracel z večerního běhu.
Snažila se o uvolněný tón, když s nevinným úsměvem opětovala jeho pozdrav:
"Ahoj miláčku. To už jsi zpátky?"
Petr ignoroval její otázku a rázným krokem se blížil k verandě. "Už je
pozdě." Nebylo to konstatování, ale skrytá otázka. Ve skutečnosti se ptal:
Kde jsi byla?
Helenka rychle přemýšlela, proč je naštvaný. Že by na něco zapomněla? Že by
něco přehlédla nebo neudělala?
Aby získala trochu času, tak si zahrála na nechápavou: "Ještě není tak
pozdě. Sluníčko je ještě na obloze a možná je to právě naopak ten pravý
čas na tu pravou věc." Rošťácky se zašklebila, ale Petr stále nejevil
nejmenší snahu o uvolnění napjaté atmosféry.
Mezitím už přišel na verandu a stoupl si před ni. Helenka automaticky
zacouvala, až se zastavila zády o kliku od dveří.
"Kdes byla celý den, princezno?"
Helenka překvapeně zamrkala, protože takovou otázku nečekala. Nechápavě
vracela Petrův blesky sršící pohled. Vždyť přes den přeci byl Petr...
uvědomění ji zasáhlo jako blesk z čistého nebe: Petr měl jet do města až
zítra...o den se spletla...takže on byl celý den v chatě sám a teď byl
naštvaný, protože asi měl s ní nějaké plány.
Petr si všimnul změny v jejím pohledu a tak se trochu uklidnil. Zdálo se,
že překvapení nebylo jenom Helenčinou hrou, ale že bylo skutečné. A dobrá
zpráva byla, že Helenka už přestala tápat a teď vše jednoduše a pochopitelně
vysvětlí. Alespoň v to doufal.
Helenka se zhluboka nedechla, aby se vypjala do celé své výšky a pohlédla
Petrovi zpříma do tváře. Tak ať... dobře, měl plány,...to mu nedává právo jednat s
ní jako s malou holčičkou, kterou by snad mohl zastrašit zvýšeným hlasem a
pronikavým pohledem.
Helenka nakrčila čelo, aby dala najevo své rozčilení: "U jezera. Potřebuju na
to snad povolení?" Kdo si myslíš že jsi! Já jsem svobodný člověk a můžu si
dělat co chci! chtěla ještě dodat, ale zabránila jí v tom jeho rázná odpověď: "Ne!"
zaznělo (jak prásknutí bičem) a doslova jí to sebralo vítr z plachet.
Petra nebylo snadné vytočit, protože byl jak skála v příboji, ale když byl
spravedlivě naštvaný, bylo lepší nechat ho vyřádit a nepřilévat olej do
ohně. Nebyl zbrklý, to zas ne, Helenka se nemusela ještě nikdy bát, že by ji
uhodil, ale přesto ho nechtěla příliš dráždit, když byl v tomto stavu.
Když Petr viděl, že mu Helenka dává prostor, tak vydechl zadržovaný vzduch a
viditelně se zklidnil, aby pokračoval opět svým obvyklým klidným, skoro
vysvětlujícím, podmanivým tónem.
"Ne, samozřejmě že ne. Ale mohla jsi mi nechat zprávu, kde budeš, nebo ...
se alespoň přes den ozvat... že jsi v pořádku."
Helenku podruhé uhodilo poznání...Petr měl o ni strach, protože ráno zmizla a
nedala mu vědět kde je. Teď se cítila opravdu provinile a všechna zlost z
ní rázem vyprchala.
"Já vím, že je to tady v okolí bezpečné, ale už jsme to přeci řešili a
slíbila jsi, že mi dáš častěji vědět, než zmizneš na několik hodin neznámo
kam." pokračoval Petr
Helenka sklonila hlavu a jenom přikývla. Petr ji objal a ona mu zamumlala do
ramene: "omlouvám se!"
Políbil ji do vlasů a odtáhl na délku paží: "Prominuto. Zapomenuto."
Potom se ale najednou klukovsky zakřenil.
"Ale ještě je tu otázka tvého trestu..." nadhodil napůl v legraci, aby
dal Helence možnost vycouvat, pokud by se na to dneska necítila. Helenka svojí
možnosti nevyužila, a zhostila se svojí role. Zatvářila se ještě
provinileji a zvedla hlavu jen natolik, aby mu mohla pohlédnout zespoda do
očí.
I Petr nasadil svoji masku, a teď se na ni mračil, přestože v jeho očích
plápolal tentokrát úplně jiný oheň.
"Minule jsme se domluvili, že pokud se znovu stane, že zmizneš, aniž bys
mi dala vědět kam jdeš nebo se ozvala, že jsi v pořádku, tak tě čeká
výprask na holou."
Helenka souhlasně přikývla a v břiše cítila příjemnou nervozitu z toho, jak to
dopadne, až předá otěže do rukou Petrovi. Pokud teď přistoupí na
jejich společnou hru, tak Petr bude rozhodovat, jaký trest je přiměřený i
co se dále bude dít.
Neváhala dlouho. "Ano, tak zněla domluva."
Petr nakročil ke dveřím a odemkl chatu: "Tak teda alou na pokoj." zavelel
a ustoupil Helence stranou, aby mohla kolem něho projít dovnitř. Když
se k němu otočila zády, tak ji na zadečku, oděném jen do mokrých plavek, štiplavě přistála jeho ruka a
popohnala ji po schodech nahoru.
Helenka na okamžik opustila svoji roli, když se potěšeně usmála a cupitala do
prvního patra. Tak jednoduše se jí dnes plnila její nevyslovená přání. V břiše se jí začalo rozlévat známe teplo, jako předzvěst budoucích okamžiků.
Petr mezitím u dveří taky vypadl ze své role a vychutnával si pohled na
pohupující se pozadí, jen skromně zakryté plavkami, které se na něho
vyhouplo zpod bílého trička. Rychle zamknul dveře a vyrazil rázným krokem
za Helenkou, aby ji nenechával dlouho čekat.
Schody bral po třech a teprve nahoře si to uvědomil a zmírnil tempo na
důstojnou rychlost, než znovu vykročil za svou prchající kořistí.
Helenka v pokoji hodila mokré věci někam k radiátoru a způsobně se posadila na
ustlanou postel. Petr se ji kdysi, když spolu začali chodit, snažil
převychovat k pořádkumilovnosti, ale nakonec to vzal do ruky sám a stlaní
postele se ujal napořád on.
Nestihla se ještě pořádně vnitřně připravit a uklidnit, když dveřní rám vyplnila Petrova postava.
Přicházel tím svým mentorským důstojným tempem a na tváři měl nesmlouvavý
výraz přísného učitele. Helenka nasucho polkla.
Petr ji pokynul, aby se postavila, což okamžitě udělala. "Helčo, je třeba tě
potrestat, protože jsi nedodržela svůj slib." Helenka stála se skloněnou
hlavou a dívala se na jeho nohy. Už se stihnul přezout do pantoflí,
zatímco ona jenom dole v hale skopla tenisky někam směrem k botníku a teď
stála naboso.
Petr přistoupil k hlavě postele a něco položil na noční stolek, zatímco se
pohodlně usadil. Helence bylo jasné co se od ní očekává, takže jakmile seděl a
poplácal si významně po stehně, tak, stále se skloněnou hlavou, přistoupila
k jeho nohám a opatrně se mu na ně položila, takže jí zadek čněl na jedné
straně jeho kolen do prostoru, zatímco se dlaněmi a špičkami nohou
dotýkala země. Neubránila se zvědavosti a pohlédla, co že si to na ni
nachystal na noční stolek. Jednu z jejích tenisek...to nebylo až tak
zlé...bolelo to, ale šlo to vydržet.
Tok jejích myšlenek přerušila dlaň, která jí pohladila půlky a vyhrnula
tričko výš nahoru, aby nebránilo ve výkonu trestu.
Helenku opět zamrazilo, ačkoliv se jí dlaně potily a srdce jí začalo tlouci
rychleji.
Petr si vychutnával pohled, který se mu naskýtal. Helenka měla krásnou
opálenou prdelku. Ani malou, ani velkou, zkrátka akorát. A nádherně
vyklenutou, přesně takovou o jaké Petr vždycky snil. Pokaždé, když měl Helenku
přehnutou přes kolena, nemohl se toho pohledu nabažit, obzvlášť, když její
tvar zvýrazňovalo pěkné prádlo nebo, jako tomu bylo tentokrát, sexy
plavky.
Jemně ji poplácal, aby dostal do ruky ten správný cit a formu a napřáhl se
k první ráně. Prásk! Helenka se napjala, když se polekala hlasitého zvuku,
který rezonoval v nevelké místnosti.
Petra to však nevyhodilo z rytmu a pokračoval vytrvalým tempem dál, takže se zanedlouho jednotlivé rány slily v kakafonii plácnutí, rychlých vydechnutí a občasných zasyknutí, když rána dopadla obzvlášť citelně.
Petr zkušeně zasahoval střídavě pravou a levou půlku a měnil intenzitu,
takže Helenka nikdy nevěděla, jak moc to štípne příště a její zadeček mezitím
získával zdravou růžovou barvu.
Trvalo to několik minut, než byl Petr spokojený a získal pocit, že je
zadeček dostatečně rozehřátý na to, aby mohla přijít na řadu teniska. Helenka
ucítila poslední štiplavou ránu na pravé půlce a pak už ji Petr jenom
zlehka hladil a jemně masíroval.
Helenka se uvolnila, když si uvědomila, že ke konci byla opravdu napjatá,
protože s přibývajícími ránami ji zadeček začínal víc a víc pálit a
vychutnávala si zaslouženou pauzu i milé rozmazlování.
Než stihlo její vzrušení opravdu narůst, tak Petr s mazlením přestal a pomalu ji
stáhnul plavky nad kolena.
Začínala druhá část.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
petr(angel)
15. 10. 2006petr(angel)
15. 10. 2006
Líbí se mi víc než 1. část... :-) Přijde mi čtivější.
"Helenka měla krásnou
opálenou prdelku, ani malou, ani velkou, přesně akorát a nádherně
vyklenutou, přesně jak o tom Petr vždycky snil."
dvakrát za sebou "přesně".... a co třeba místo toho 1. použít "Právě tak"?
"Helenka se napjala, když se polekala hlasitého zvuku,
který rezonoval v nevelké místnosti, ale to už Petr pokračoval vytrvalým
tempem dál a tak se zanedlouho jednotlivé rány slily v kakafonii plácnutí,
rychlých vydechnutí a občasných zasyknutí, když rána dopadla obzvlášť
citlivě. "- neměl jsi na mysli spíš "citelně"? .-))
Taky tam máš chyby v čárkách- pročti si to celý znova.......