Odpust

Po ulici jdu a cítím slunce na zádech,

jak vypaluje mi ornamenty na rameno.

Je to jako tvé polibky tehdy v noci,

když jsi celou noc proplakal.

Dneska chápu a vím proč se to stalo,

tys zažil velké zklamání,

zklamání bylo v tvých očích,

kterým jsem nedokázala utřít slzy.

Já ranila tě, teď to vím,

ale jak vrátit mám čas, abych dokázala,

že to byl omyl a zmatek v mém srdci

způsobil strašné zoufalství.

Ani já nemůžu s tím teď žít,

půjdu tedy za tebou.

Jakou si vybrat cestu mám,

aby byla nejkratší?

Snad napoví mi moje duše,

kde je právě teď ta tvá.

Přijdu, jen řeknu,

odpust mi LASKO a budu

na věky čekat tvou odpověď.

Pak narodím se jako labuť

a ty střelíš mě do srdce otráveným šípem...