Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTicho
20. 10. 2006
0
0
436
Autor
Slito
Mrtvolné ticho a strach
Mám ještě naději
Bolest,a věčný krach
Lidé tě už jen nenávidějí
Připadá ti to tak
Jako by tvoje slunce zahalil mrak
Ale u tohohle jsi si jista že
Už nikdy se nerozplyne
Dusí tě a ty se svíjíš
Z nedostatkem dechu
Opuštěná a sama
Jen cosi se leskne do noci
Do které jsi byla uzavřena
Svojí samotou
Napřáhneš po tom ruku
A z lhostejností tobě vlastní
Si to prohlédneš
Je to cosi ostrého
Na okrajích červenají se kapky
Jemně si přejedeš po zápěstí.
A když nakonec přitlačíš
Mrak se právě rozplyne
Ale to ty už nevidíš;
Právě vychází slunce.
Mám ještě naději
Bolest,a věčný krach
Lidé tě už jen nenávidějí
Připadá ti to tak
Jako by tvoje slunce zahalil mrak
Ale u tohohle jsi si jista že
Už nikdy se nerozplyne
Dusí tě a ty se svíjíš
Z nedostatkem dechu
Opuštěná a sama
Jen cosi se leskne do noci
Do které jsi byla uzavřena
Svojí samotou
Napřáhneš po tom ruku
A z lhostejností tobě vlastní
Si to prohlédneš
Je to cosi ostrého
Na okrajích červenají se kapky
Jemně si přejedeš po zápěstí.
A když nakonec přitlačíš
Mrak se právě rozplyne
Ale to ty už nevidíš;
Právě vychází slunce.