O mracích

Jednou mě inspiroval pohled na mraky...

Mraky jsou bílé kulisy,

tiše čekají v přístavu

vyplujeme na cestu

do kdysi…

i modravé bájné koráby

vezoucí koření, hedvábí

z neznámých končin

východních…

ba putují i na koních

nekonečně žlutou pouští

karavany velbloudí,

orientální mešity,

ženy zahaleny v plédu

ornament časem vyšitý…

 

Na obloze bílé kulisy

tady a všude na světě,

barevné oči na paletě…

ovoce plné mísy

s černými korálky

a drobnými hvězdami,

noční nebe nad námi

se klene do dálky…

 

Na obraze třešně

a magické tvary,

čáry, linie, vize -

vše jako napsáno

v knize…

osudů, jara a mládí

koně tmy pouští pádí,

nikdo je nezastaví…

 

Zelené oko s černou

zornicí…

korálky slz na líci,

spirály, žlutá záře

tajemný výraz tváře –

někoho…něčí

hvězda dole klečí

i černý čtverec, ovál

pouštní vítr slzy odvál

někam do budoucí vize,

přečteš si vše v té knize

….o kráse bytí!

 

 

---