Kurevský optimismus

Nejde překročit rozbouřenou řeku,

ačkoliv na jejím druhém břehu je vše!

Stojím na břehu a dívám se na druhou stranu, kde se rozprostírá to, co bych chtěla mít - ale mezi tím je obrovská řeka! Řeka strachu, smutku, bezmoci, zloby, nenávisti, viny a všech mých pocitů, díky nimž se nemůžu dostat na ten zatracený břeh, kde se zdá vše krásné, normální, veselé, šťastné, s úsměvem na rtech...

  Ale já přísahám, že jednou to zvládnu a z té zkurvené rozbouřené řeky udělám potůček, v kterém si (až ho budu chtít překročit) nenamočím ani trepky! Já to dám! Zkrotím všechny ty odjebané pesimistické stíny v mé hlavě! Nebudu žádný zasraný borok, protože jednou budu dost silná! Jednou...?!