Balada o Nuselském mostě

Sedím si tak u Mika

říkám si:strašná putyka.

V Brně mě to nebaví,

pujdu radši do Prahy.

Ztratil sem domov,

už nemám slov.

Skončil sem jak houmles

říkám si:život je pes.

Každý den mám opici,

jen po vínu v krabici.

Co teď dělat mohu?

vysedávat na každém rohu

už mě nebaví,

říkám si: proč je život takový?

Dřív sem měl ženu každů,

teď chci spáchat sebevraždu.

Už toho mám dost,

kde je ten pověstný most?

Stoupnu si na Nuselák,

chci být volný jako pták.

Zábradlí se pustím

a tím most opustím.

Takhle to končí

při projížďce Prahů,

Takhle končí život

většiny sebevrahů.